Článek
Dvanáct měsíců si už odkroutil, tři mu ještě zbývají. Přesně před rokem totiž vynesl Károlyiho fotbalový tribunál nad sparťanským kapitánem Tomášem Řepkou tvrdý verdikt. Nejvyšší, jaký kdy udělil. Za incident v zářijovém ligovém utkání v Teplicích, kde v hektickém závěru podle soudu disciplinární komise urazil hlavního rozhodčího, strčil do pořadatele a otevřenou dlaní udeřil do kamery České televize, měl nejen zastavenou činnost na sedm zápasů, ale musel svléknout i kapitánskou pásku Sparty. A dokonce na patnáct měsíců.
Emoce po roce zase plály
Po roce hrála Sparta s Teplicemi zase. Opět před televizními kamerami, i když tentokrát na Letné, ovšem znovu v utkání, v němž plály emoce. Rozhodčí Franěk, stejně jako jeho kolega Kocian před rokem na Stínadlech, neodpískal evidentní penalty, dělal slepého, když Kladrubský nákopem hodným asijských bojovníků skolil Juna, neslyšel frustrované sparťanské fotbalisty, kteří si po bezgólové remíze ulevovali do všech stran. I na jeho adresu, to se ví.
Smír s Bestou, nadhled i s Teplicemi
Tomáš Řepka po naplnění devadesáti minut také vypěnil, i když jinak se po celých devadesát minut vzorně ovládal. Stejně jako v předchozím kole v Brně, kde narazil na svého úhlavního nepřítele Aleše Bestu. I s ním měl nevyřízené účty, neboť za jarní incident a vyloučení v 28. kole zaplatil dvě stě tisíc a jeho Sparta položila na ligový oltář titul.
V Brně si s Bestou plácl na znamení smíru, na Letné po utkání s Teplicemi dštil zlobu a hněv na adresu spoluhráčů a svou vlastní, ale jinak se krotil.
Že by zázračná proměna? Že by trenér Lavička dokázal Řepku ukočírovat, což se jeho předchůdci Michalovi Bílkovi absolutně nedařilo? Že by šel sparťanský ex-kapitán do sebe natolik, že ho ke zlostným reakcím nevytočila ani bezgólová remíza, ba ani zákrok teplického Ljevakoviče, jenž ho poslal v 35. minutě rukama k zemi, na což jindy tolik popudlivý, pro slovo a ránu daleko nechodící zlý muž Řepka vůbec nereagoval?
„Já sice hudruju, soupeře nešetřím, ale hraju férově. Nikdo po mém zákroku nemarodil déle, než deset dnů. To vím, protože si vedu statistiky,“ hájil se před pár dny Tomáš Řepka na Krausově televizním divanu.
Žádné krocení se nekoná, tvrdí Lavička
Teď k tvrdé, ale fairové hře přidává i zklidněné hormony. Žádná erupce vášní se v Řepkově podání od začátku ligového podzimu neobjevila. Pochodující emoce a nervy také ne.
„Cením si toho, že se drží, protože pokud je jeho energie směrována na hřiště, je jeho přínos pro naše mužstvo nesporný,“ kvituje Řepkův podzimní nadhled trenér Sparty Vítězslav Lavička.
Recept na to, jak zvládnout bouřliváka, však prozradit nechce. A na téma, zda ho zkrotil mentální trenér Dragan Vujovič, nemíní mluvit už vůbec. „To nechci soudit. Je to jeho uvědomění, což je nejcennější a nejdůležitější,“ kvituje Lavička Řepkův přerod. O mentálním trenérovi z Balkánu ani slovo. O vlastním vlivu na letenskou ikonu rovněž ne.
Energie ve prospěch týmu
„Veškerou nakumulovanou energii dává ve prospěch týmu,“ libuje si sparťanský kouč, že se Řepka ovládá a za sedm podzimních kol si vysloužil jen dvě žluté karty. Také věc nevídaná.
Touží po jediném … „Pochopitelně aby takto pokračoval dál,“ netají Lavička, jenž zatím ukočíroval nezkrotitelného Řepku.
Teď si jen přeje, aby pilíř zadních řad jeho týmu vydržel. Aby mu rozum a mysl nezatemnil další blikanec. U Řepky, loni dvakrát vyloučeného, ale letos se přímo vzorně chovajícího a ovládajícího, člověk nikdy neví. Jeho trenér už tuplem ne! A ani kapitánská páska na rukávě, které by se Řepka mohl dočkat už za tři měsíce, na tom nic nezmění.
