Článek
Kdy jste se rozhodl pro návrat do Slavie?
Loni v létě. Vedení Tottenhamu mě nepustilo na mistrovství Evropy U-19, které se hrálo u nás. Tehdy jsem si myslel, že mě chtějí mít v klubu na přípravu, a že mně asi chtějí dát šanci. Na soustředění ve Španělsku jsem pak odehrál pětačtyřicet minut v jednom utkání a dal jsem dvě branky. Jenže další zápas jsem strávil na tribuně. To byla poslední kapka, po které jsem si definitivně řekl, že chci odejít. Přesto věřím, že se do Anglie jednou vrátím a všem ukážu, o co přišli.
S myšlenkou na návrat jste si tedy pohrával již dříve?
Těch zklamání bylo několik. Třeba jsme v Poháru UEFA hráli na Slavii a trenéři mně slíbili, že se v Praze na hřiště dostanu, ale jako jediný z celé výpravy jsem nebyl ani v nominaci. To člověka hodně zamrzí a špatně to působí i na psychiku. Já hlavně potřebuji pravidelně hrát.
Nyní váš čeká boj o místo v základní sestavě Slavie, kde je především v útoku obrovská konkurence. Nebojíte se, že si nezahrajete ani tady?
Kdybych se bál, tak do Slavie nejdu. Je pouze na mně, jaké budu předvádět výkony. Doufám, že se probojuji do základní sestavy.
To se vám v londýnském klubu nepovedlo...
Bohužel, ale naštvaný na Tottenham nejsem. Je to bohatý klub s obrovskou tradicí, který si může dovolit kupovat dobré hráče. Navíc jsem do Anglie přišel v šestnácti letech a takhle mladých hráčů v Premier League moc nekope.
Ve Slavii vás budou lidé srovnávat s Tomášem Necidem, který je stejně starý a nedávno odešel do CSKA Moskva. Dokážete ho nahradit?
S Tomášem se známe už hodně dlouho, ve Slavii jsme spolu vyrostli. Jsme kamarádi a i na hřišti máme hodně společného.
Do Tottenhamu se po půl roce vrátil útočník Robbie Keane, mělo to na vaše hostování vliv?
Čekal jsem až někoho přivedou, abych mohl odejít. Dá se říci, že Keanovi vděčím za odchod do Slavie, protože mně vedení řeklo, že když nikdo nepřijde, tak zůstanu.
Proč jste se rozhodl pro Slavii, nabídky jste měl i z jiných klubů včetně Sparty...
O zájmu Sparty jsem se dozvěděl teprve před několika dny z médií, mě nikdo nekontaktoval. Dále jsem mohl do Nizozemska, Německa či do jiného klubu v Anglii, ale pro mě bylo jednodušší vrátit se do známého prostředí. Navíc jsem hodně postrádal rodinu a přátelé a také můžu dál studovat obchodní akademii se zaměřením na cestovní ruch.
Mluvil jste už s trenérem Jarolímem?
Ještě nebyl čas.
Nelitujete s odstupem času svého odchodu ze Slavie?
To ne, neměnil bych. Byla to pro mě obrovská fotbalová a především životní zkušenost.
Nastupovat budete s číslem šest, které měl před vámi Martin Latka, měl jste i jinou možnost výběru?
Ještě byla volná třináctka, ale tu jsem nechtěl, protože jsem pověrčivý. Na internetu jsem četl, jak Slavia kupuje útočníky a v jednu chvíli zbývala pouze třináctka, to se mně sem už ani moc nechtělo. Jenže pak mě třináctka všude provázela. Když jsem šel do kina, tak jsem seděl na třináctce. Při cestě do Prahy jsem na letišti musel do vchodu číslo třináct a i tašku jsem si bral z pásu s označením třináct. Asi to byly znamení, že mám do Slavie jít.
