Rubriky:

1. liga

Příbramský kouč Marko: Jsem tvrdý, ale nezkazím žádnou srandu

8. prosince 2009 09:45

Obdivovatelem starověkého Říma je trenér fotbalistů Příbrami Karol Marko. Slovenský kouč může být spokojený, tým pod ním šlape. V podzimní části Gambrinus ligy nasbírali jeho svěřenci třiadvacet bodů a jsou osmí hned za mistrovskou Slavií. „Nedělal bych z toho nějaký fetiš… Je to jen důsledek dobré práce hráčů,“ upozorňuje Marko v rozhovoru pro deník Právo.

 

Milan Malíček, Právo

Fotbalová Příbram na podzim pod vaším vedením šlape jako hodinky a mnozí přičítají úspěchy hlavně vám. Lichotí vám tato slova?

Víte, já se jen snažím dělat svou práci. Vždycky mám radost, když pomůžu hráči dostat se do lepšího klubu. Třeba brněnskému Rabušicovi, kterého jsem měl v Jihlavě, kde hostoval. Dost jsem ho dusil, někdy to hrozně těžko snášel, ale teď je mi vděčný. I v Příbrami rostou skvělí hráči. Máme tu mladého Fantiše, který před sebou může mít velkou budoucnost. Nebo takový Jakub Štochl. Ten už rámec Příbrami překročil. Měl by se posunout výš a já mu to jen přeju. Ať jde klidně zítra.

Na podzim jste s týmem získal 23 bodů a mnozí mluví o zázraku. Souhlasíte?

Nedělal bych z toho nějaký fetiš… Je to jen důsledek dobré práce hráčů.

K dispozici však máte jen průměrný tým bez hvězd.

Podmínky ani hráče sice nemáme jako ve Slavii nebo v Realu Madrid, ale práce na hřišti je všude stejná. Pracuji s hodně mladými hráči a člověk s nimi musí mít víc trpělivosti. Někdy jsou jako děti, ještě nemají profesionální návyky. Ale jsou učenliví. A důležitá je soudržnost kabiny. Kluci táhnou za jeden provaz, nemáme tam žádné skupinky. Naši cizinci se učí česky a nemají problém v komunikaci. To je důležité.

Příbram je malé město. Máte hráče pod kontrolou i mimo hřiště?

Vůbec je nehlídám, to bych je musel zavřít někam na bázu na 24 hodin. Snažíme se je vychovat k profesionalismu. Ale kdyby někdo řádil někde na diskotéce, tak to na tréninku poznám. A navíc majitel klubu Jarda Starka má v Příbrami oči všude, takže kdyby dělali bordel, asi se mu to donese.

Jste hodně nekompromisní trenér?

Jsem tvrdý, ale snažím se naslouchat hráčům. Když někdo něco podělá, hned mu to na rovinu řeknu. Ale taky umím dělat srandu, tu máme v kabině pořád. Kluci neustále na tréninku o něco hrají: o chlebíčky, pizzu. Někdy jsem k nim i nespravedlivý, schválně něco otočím. Připravuju je tím na situace, že i rozhodčí v zápase se občas zmýlí. Musí být trénovaní i z hlediska psychiky.

Taky si s nimi na tréninku zahrajete fotbal?

Občas jo. Při bagu jsem jednou dostal loktem, při fotbálku mě pak jeden nejmenovaný hráč přepálil. Asi měli v kabině interní soutěž, kdo sestřelí trenéra…

Jaký jste byl fotbalista?

Ne tak úspěšný, hrál jsem třetí ligu za ŠKP Devín. Ve čtyřiatřiceti jsem končil a hned jsem tam začal dělat asistenta.

S trénováním jste se dostal i do Mexika. Kde jste se tam vzal?

Dcera tam šla studovat gymnázium a my jsme chtěli jít s ní. Moje žena Naďa se narodila na Moravě, ale pak žila v Bolívii. Její rodiče bydlí v Mexico City, takže mi pomohli a začal jsem trénovat klub Jaguares de Acapulco ve třetí lize. Španělsky jsem celkem uměl a při trénování jsem se i v tomhle směru zdokonalil. Je to ze začátku docela těžké, protože v Mexiku neustále mluví v dvojsmyslech a narážkách. Chvilku trvalo, než jsem to pochopil.

Kolik umíte řečí?

Italsky a španělsky hodně dobře, portugalsky taky. Domluvím se anglicky, německy a polsky, protože v Polsku jsem trénoval. Češtinu mezi cizí jazyky nepočítám. Řeči mi jdou do hlavy dobře, ale třeba v chemii, fyzice a malování jsem velice špatný (smích).

Ví se o vás, že obdivujete italský fotbal. Proč?

Z hlediska trenérského považuji za nejlepší na světě dvě školy: italskou a nizozemskou. Nejlepší trenéři na světě jsou z těchto zemí. Podívejte se třeba na Chelsea, jak ji zvedl Ancelotti. Takticky na ně absolutně nikdo nemá. Itálii jako takovou mám rád už dlouho. Miluji historii a fascinuje mě starověký Řím. Vezměte si, že už tenkrát zavedli věci jako parlament, právo, vodovod. Jejich vojenská organizace byla dominantní. Byli to vynikající stratégové a to platí i ve fotbale.

Myslíte si, že třeba anglický fotbal je horší?

Pokud mám mluvit o anglických trenérech, tak určitě. Italové mají všechno rozpitvané do posledního detailu. Mapování soupeřů, metodiku, systémy. Troufám si tvrdit, že v Itálii je kultura trénování na nejvyšší úrovni. Třeba ve Španělsku se trénuje jinak, víc s míčem. Vezměte si Ujfalušiho, když přestoupil do Atlétika Madrid z Itálie. Říkal, že až ve Španělsku zjistil, jak moc se v Itálii trénovalo.

Ze kterých zahraničních lig si berete inspiraci?

Moc se mi líbí italská liga, španělská. Pak argentinská, která tady není tolik sledovaná, ale je hodně kvalitní. Samozřejmě anglická, ale jen zápasy mužstev z čela tabulky. Moc mě neoslovuje bundesliga. Tam je dost zápasů, které vidíme i v naší lize. Jen mají lepší kulisu. Je to hlavně o bojovnosti, nasazení, není tam tolik kreativity.

Ale v Itálii končí spousta zápasů 0:0 a moc ke koukání to někdy taky není.

Jenže já se na to dívám jako trenér a i v těchto zápasech je spousta inspirativních věcí. Divácky nejatraktivnější jsou ale ligy v Anglii a Španělsku.

Jaké jsou kluby vašeho srdce?

Teď kopu za Příbram, ale jinak Slovan Bratislava a AS Řím. V Římě trénoval Spalletti, se kterým se dobře znám. Byl jsem u něj několikrát na stáži. I v době, kdy působil v Udine. A mým dobrým kamarádem je kondiční trenér AS Bertelli.

Je podle vás reálné, že se český či slovenský trenér prosadí v Itálii?

Když pominu Zemana, který tam žije dlouho, tak je to téměř vyloučeno. Ani ve třetí lize. Vždyť tam nemá šanci ani Němec.

Máte rád italský styl života?

Docela jo. Doma preferujeme spíš lehkou středomořskou stravu. Taky jsem poměrně nedochvilný. A mám rád italské presso. To je moje jediná neřest. Jinak nekouřím ani nepiju alkohol. Miluji moře, slunce, nesnáším sníh.

Jak si žijete v Příbrami?

Je to blízko Prahy, autem jsem tam za chvíli. Dvakrát týdně jsem v Praze, kterou dobře znám, protože moje mamka pochází z Podolí. Rozhodně se nenudím, protože práce mám pořád dost.

Manželka je tu s vámi?

Musela zůstat na Slovensku. U Bratislavy máme dům, psa, takže to dost dobře nešlo. A dcera už je vdaná a nebydlí s námi. Jednou týdně se na Slovensko dostanu, takže se vidíme dost často.

Kromě fotbalu prý podnikáte v automobilovém průmyslu. Co je na tom pravdy?

V Bratislavě máme s kamarádem autosalón s vozy Fiat a Lancia. Fungujeme už devatenáct let, byli jsme první na Slovensku. Jsme zaběhnutá firma. Pracuje tam šest mých bývalých spoluhráčů, jeden z nich dělá už patnáct let ředitele. Kluci tomu rozumí a já bych jim tam jen překážel.

Jan Krůta, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: 1. liga

Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..