Článek
Jak jste se dostal zpátky do teplického fotbalu?
S trenérem Plíškem jsem byl už v kontaktu v závěru jara. A byl jsem rád za nabídku, protože po skončení nevydařeného angažmá v druholigové Čáslavi mi fotbal po dvou měsících zase chyběl. Působení v Čáslavi bylo pro mě poučné. Ale už se spíše soustřeďuji na budoucnost. Myslím, že s Plíškem máme podobný pohled, snad proto jsem byl i oslovený. Doufám, že ho nezklamu. Osm let jsem byl někde na cestách a návrat do Teplic je příjemný. Už se na práci těším.
Byl jste asistentem Michala Bílka na čtyřech společných klubových štacích. Co vám to dalo?
Už jsem to říkal i při jiných příležitostech, ale ochotně to zopakuji. Bylo to asi to nejlepší, co mě mohlo potkat. I po lidské stránce. Sedli jsme si v Teplicích jako spoluhráči a pak i jako kolegové-trenéři. Je pro mě vzorem. I když Michal trénuje českou reprezentaci, jsme pořád ve spojení. Voláme si třikrát týdně. Přeji mu, aby svou pozici zvládl. Má to těžké, ale moc mu fandím.
Tepličtí fotbalisté v minulé sezóně vyrovnali bodový rekord klubu z roku 1999, kdy jste za tým hrál. Všiml jste si této bilance?
Mrzí mě jenom, že kluci ten náš letitý rekord nepřekonali. To by znamenalo, že by v nové sezóně startovali v Evropské lize. Ale to se nestane...
Už jste si s hlavním koučem rozdělili úlohy?
Něco jsme si už naznačili hned první den přípravy. Probírali jsme i to, jaký bych měl u mužstva dostat prostor pro práci. Nyní bude čas na sladění dalších záměrů. Svou roli nevidím jen na tréninku, ale i v kabině, co se týče komunikace s hráči. S některými se znám, snad to bude v pohodě.
