Článek
V minulém ročníku jste dal jediný gól, v posledním kole v Brně. Že byste se přece jen rozstřílel?
Tak to si zatím vůbec nedovolím tvrdit.
Pravdou je, že předtím jste se v lize naposledy trefil v září 2007 ještě za Olomouc.
To už jsou tři roky, ani si nepamatuji, jak jsem ten gól dal... Potom jsem šel pomáhat Bohemce do druhé ligy.
Tentokrát vám pomohlo, že obránce Mezlík před vámi na podmáčeném trávníku uklouzl a šel jste sám na brankáře.
Pád obránce mi samozřejmě nahrál. Nic jsem nevymýšlel, dal jsem si míč před sebe a uháněl, on spadl. Tři body se hodně cení, potřebovali jsme se zvednout ode dna tabulky. Pro psychiku je vítězství důležité, třeba pro mladého Nešpora, který odehrál výborný zápas.
Můžete tedy děkovat dešti. Byl to ideální terén pro Bohemku, která se tradičně prosazuje především bojovností a nasazením?
Kdyby se hrálo v Ďolíčku, tak jo, ale v Edenu ne. Samozřejmě jsme bojovali, tak hrát musíme. A jak jsem říkal, tři body jsme moc chtěli.
Proč jste brzy po přestávce střídal?
Ve druhém poločase už mi nešly nohy, tak jsem musel ze hřiště. Snad to ve 33 letech ještě není věkem. Mám problémy s achilovkou, s fyzioterapeutkou posilujeme lýtkový sval, ale zatím to moc nepomáhá. Vlastně bylo štěstí, že jsem do té doby stihl důležitý gól dát.
Za brankou, do níž jste skóroval, byl hodně prořídlý kotel vašich fanoušků. Ti ostatní Eden nadále bojkotují. Jak se vám tady hraje?
Co se dá dělat, kdyby jich na zápase se Slováckem přišlo 12 tisíc, tak se všichni mohli bavit fotbalem. Akcí a šancí bylo dost. Musíme doufat, že fanoušky takovými výhrami dokážeme přesvědčit, aby se vrátili zpátky do hlediště.
