Článek
„Já jsem neskutečně rozčarovaný naším výkonem. Přestože jsme měli takovou dobu jednoho fotbalistu v poli navíc, počínali jsme si hrozně ustrašeně. Vypracovali jsme si strašně málo šancí. Pokud by se to mělo v budoucnu opakovat, musel bych s některými hráči udělat hodně rychlý proces,“ zlobil se naštvaný trenér ústeckého nováčka Svatopluk Habanec. „Nakonec můžeme být rádi, že máme aspoň bod. Před zápasem bych ho zřejmě bral,“ dodal už trochu smířlivěji.
Evidentně rozpolcený byl i kouč Slovácka Miroslav Soukup. „Doma jsme chtěli samozřejmě Ústí porazit. Jenže v situaci, do níž jsme se záhy po výkopu dostali, to bylo neskutečně těžké. Ještě jsem nikdy nezažil, aby moje mužstvo hrálo skoro osmdesát minut v deseti. Musím ale pochválit kluky za enormní bojovnost a odhodlání. Obzvlášť brankáře Filipka, který nejprve chytil Doležalovi penaltu, a i v dalším průběhu nás několikrát podržel. Také ostatní odehráli utkání na krev, avšak v deseti jen vůle a snaha na vítězství nestačila. Chtělo to víc v klidu při zakončení,“ měl jasno Soukup.
Klíčová událost střetnutí, k níž došlo už ve 13. minutě, byla předmětem dlouhých pozápasových debat. Za provinění záložníka Slovácka Fujerika, jenž zabránil rukou ve skórování Krbečkovi, nařídil rozhodčí Matějek oprávněně penaltu, avšak zároveň nesprávně vyloučil na pokyn asistenta Wilczeka Kubáně. „Byla to velmi nepřehledná situace, já jsem viděl zahrát rukou hráče s číslem tři. Pokud se prokáže, že tomu tak nebylo, bude mě to hrozně mrzet a jsem připravený přijmout případný trest,“ postavil se Martin Wilczek chlapsky k chybě.
„Byl jsem to já. Chtěl jsem balónu zabránit v cestě do sítě tělem, avšak skočil mi na ruku,“ přiznal po zápase Lukáš Fujerik. Námitku, že mohl totéž sdělit už na hřišti sudím, nebral. „Oni jsou tam přece od toho, aby určili, kdo se dopustil přestupku,“ tvrdil.
Gólman Filipko nařízenou penaltu chytl a udržel tak svůj tým ve hře o dobrý výsledek. Naopak po pauze získali z pokutového kopu po zkratu ústeckého Volka vedení domácí. Nepochopitelně ve vlastní šestnáctce sáhl rukou na letící míč. „Zezadu do mě jeden z protihráčů tlačil a já jsem na balón hrábnul. Byla to moje chyba,“ kál se Zdeněk Volek, který dvacet minut před koncem hrubku vyrovnávací brankou aspoň trochu odčinil. „Jsem za to hrozně rád. Pořád mě to totiž leželo v hlavě,“ svěřil se.
„To, co Zdeněk provedl za hloupost, se vidí snad jednou za rok. Vyrovnáním to aspoň trochu napravil, avšak i on zapadl do té šedi, s níž jsme se v Hradišti prezentovali,“ přisadil si Habanec.
Smutní z výsledku však byli i hráči Slovácka Petr Švancara, jenž odehrál jubilejní 250. ligový duel, a kapitán Vít Valenta, který k utkání s Ústím nastoupil pouhý den po svatbě. „Na ní jsem Víťovi slíbil, že ho nechám kopnout penaltu, pokud ji budeme zahrávat. On to ale na hřišti odmítl, a tak jsem se ujal exekuce sám. Byl jsem tentokrát dost nervózní, ale naštěstí jsem ji proměnil. Velká škoda, že to nestačilo na vítězství,“ posteskl si Švancara, který nastoupil k zápasu kvůli bolestem břišních svalů se značným sebezapřením.
„Petr je na pokutové kopy určený. Dokud je proměňuje, nebyl důvod cokoli měnit. Věřil jsem mu,“ tvrdil Valenta, jenž se nedočkal svatebního daru v podobě tříbodového zisku. „Musíme teď začít bodovat i venku,“ připomněl, že ze soupeřových hřišť se Slovácko vrátilo zatím pokaždé s prázdnou.
