Článek
Proti Ústí měla v sobotu Příbram nejméně pět tutovek. Nezoufáte si už z toho, co dokážete jako mužstvo zahodit?
Ta naše koncovka je zakletá. Musíme se už probrat. Tohle není normální, tolik zahozených šancí. Na konci ligy by nás to mohlo hodně mrzet. V zápasech s týmy, jako je Ústí, které jsou v tabulce v naší blízkosti, to štve ještě víc. Doma tyhle týmy musíme porážet. Už jsme takhle ztratili body zbytečně se Slováckem.
Vy jste mohl sám vstřelit gól v první půli. Proč hlavička z jasné šance neskončila v síti?
Měl jsem jednu šanci a tutovou, to přiznávám. Myslím si, že jsem balón trefil dobře. Bohužel šel kousek vedle tyče.
Nestačilo místo rány míč třeba jen líznout?
Asi ano. Na tréninku, když to jen líznu, tak mi trenéři říkají, abych balón trefil přímo a dal ránu. Když to v zápase udělám, jede to vedle a ukáže se, že jsem míč měl spíš jen líznout. Fakt nevím, co si vybrat.
Šance si kolikrát vytváříte na první pohled lehce i se silnými soupeři a pak přijde zmar. Dá se s tím něco dělat?
Každá zahozená šance mrzí, ať to je s Plzní nebo s Ústím... Musíme doufat, že to zlomíme. A nejen doufat. Zlomit to musíme, jinak si vytvoříme nepříjemnou situaci a budeme se rvát jen o záchranu. Podle mne to je otázka jedné proměněné šance, jedné vydařené střely nebo pro nás šťastně odraženého míče. Prostě cokoliv, co dostane míč do brány.
Jako vyhlášený kanonýr se taky trápíte. Na podzim jste dal jediný gól...
Já vím, že to je strašně málo. Ale když se podíváte zpátky, každý rok mám půl sezóny dobrý a půl špatný. Doufám, že si to vyberu na podzim a na jaře to tam budu sázet jeden gól za druhým... I když nejraději bych s tím začal už proti Slavii v dalším kole.
