Článek
Po delším čase znovu nastupujete do zápasů. Věříte, že jste chytil druhou šanci?
Doufám, že ano. Určitě to na hřišti z mojí strany ještě není ideální, ale makám a snažím se, abych trenéry přesvědčil, že tam patřím.
Prožíval jste těžce čekání na novou příležitost?
Pochopitelně, ale svým způsobem jsem si to zavinil sám, takže jsem se z toho taky sám musel prokousat zpátky.
Říkáte, že jste si problémy způsobil sám. Čím konkrétně?
Svým přístupem a chováním. Nebylo to jen o utkání s Plzní, kdy jsem zahodil „rozlišovák“, když už bylo třikrát vystřídáno a věděl jsem, že na hřiště nepůjdu. Kouči Chovancovi jsem ale sprostě nenadával, to není pravda. Ulevoval jsem si pro sebe. Byl jsem hodně naštvaný, to jo.
Uvědomil jste si chybu sám?
Potřeboval jsem dostat výchovnou facku. Ta padla přeřazením do rezervy. Měl jsem čas se zamyslet nad tím, co a jak dělám, jaký je můj přístup. A nejen k trenérům, ale především k povinnostem. Bez tvrdé práce to prostě nejde. Jsem ve Spartě, a pokud chci hrát, musím makat. V opačném případě to nepůjde. Když jsem dřív věděl, že nebudu hrát a nemám momentálně důvěru trenéra, tak jsem k tréninku přistupoval laxně.
Bylo pro vás těžké přinutit se znovu k intenzívní přípravě?
Těžké netěžké... Pokud jsem chtěl zpátky do áčka, neměl jsem jinou volbu. A já chtěl. Problém nebyl v tom, že by mi stoupla sláva do hlavy. Když jsem přestal hrát, tak jsem se cítil ukřivděný. Nehledal jsem chybu sám u sebe. To bylo špatně. Uvědomil jsem si to a po návratu z béčka jsem se omluvil. Už je to ale minulost. Věřím, že se moje situace bude dál vyvíjet pozitivně. Udělám teď všechno pro to, abych svoje selhání napravil, i když vím, že jen pár dobrých výkonů to všechno nespraví. Musím být trpělivý.
Není vám líto ztraceného času?
Ten už nevrátím. Potřeboval jsem si asi nabít hubu, abych si to v hlavě srovnal. Teď už jsem v pořádku. Chci hrát velký fotbal a za Spartu.
