Článek
Rád by v Edenu zůstal a měl jakoukoliv formou na starosti výchovu mladých gólmanů. Trenérství se tedy nezříká, jako hlavního kouče si však sám sebe představit nedovede.
„Nevím, o tom vůbec nepřemýšlím. Mám za to, že každý, kdo něco dokázal, by měl své zkušenosti předávat těm, kteří o to stojí a jsou ochotni na sobě pracovat. Mám 21letou brankářskou praxi, takže u gólmanů bych zůstat chtěl. Ale mít na starosti celý 25členný kádr? To by asi nešlo. Vždyť já polovině kluků otevřeně tvrdím, že na Slavii nemají,“ říká Martin Vaniak na rovinu.
Nezakrývá, že byl vlkem samotářem, který neměl žádné velké kamarády. Měl ve zvyku věčně popichovat a kritizovat, takže si s ním spoluhráči v kabině užili své. A ne každému to samozřejmě bylo po chuti.
„To víte že ne... Ale nenechali si to líbit. Jak mohli, dávali mi to pěkně sežrat. Štengrovali jsme se často a hodně.“
Brankář Slavie Martin Vaniak (ve žlutém) zasahuje v derby proti Spartě.foto: Právo/Petr Horník
Buďte rádi, že vůbec hrajete ligu, mučil spoluhráče
Za svými názory si však Vaniak stojí. „Já si opravdu myslím, že polovina hráčů z jarního kádru by ještě před dvěma lety zkrátka ve Slavii být nemohla. Měli by ještě čas a museli by si na svoji šanci počkat. Proto jsem jim vtloukal do hlavy, ať si váží nejen toho, že mohou vůbec ve Slavii být, ale ještě navíc za ni hrát první ligu.“
Gólman s přezdívkou Čaroděj zažil v klubu velkou houpačku. Přišel v létě 2007 a hned červenobílým vychytal historický postup do Ligy mistrů, po němž následovaly dva mistrovské tituly. Zdálo se, že Slavia bude českému fotbalu dominovat ještě spoustu let. Jenže když Vaniak letos na jaře končil, hráli už sešívaní jen o záchranu a odvraceli hrozbu krachu celého klubu. Za necelé dva roky stihli padnout z vrcholu až na dno.
Slavii chyběla pokora, navíc zvolila špatnou cestu
„Čím si to vysvětluji? Stačí mi jediné slovo: POKORA. Myslím, že jsem dokázal ve fotbale hodně. Už jen tím, že jsem vydržel chytat do čtyřiceti. A bylo to tím, že jsem vždycky zůstal pokorný, na nic si nehrál a měl na paměti, že jeden výsledek jaro nedělá. Vždy je třeba dívat se střízlivě dopředu,“ líčí Vaniak.
V sezóně 2005/06 působil v Panionisu Atény, což pro něj bylo jediné zahraniční angažmá. A také velká životní zkouška i lekce, neboť hráči se v klubu měnili a střídali jako na běžícím páse. Když se něco podobného začalo dít i v Edenu, zkušený gólman tušil, že je zle.
Brankář Slavie Martin Vaniak přebírá od redaktora Zdeňka Pavlise cenu pro Sympaťáka ligy podle ankety čtenářů Sport.cz.foto: Právo/Petr Hloušek
„Slavia si začala hrát na velký evropský klub. Za dva roky přišlo snad dvacet nových hráčů. To bylo podle mě nejhorší možné řešení, cesta od začátku stoprocentně odsouzená k zániku,“ kroutí gólman hlavou.
Je přesvědčený, že rozklad začal již v době, kdy mužstvo ještě poráželo jednoho soupeře za druhým. „Experimentovat se začalo již v polovině první mistrovské sezóny. V zimě se kádr hodně změnil, podle mě nesmyslně.“
Za čtyři roky zažil deset různých brankářů
Fluktuaci ostatně dokládá i malá Vaniakova statistika. „Spočítal jsem, že za čtyři sezóny ve Slavii kolem mě prošlo deset brankářů! Kozáčik, Vorel, Diviš, Kubásek, Romanovs, Senecký, Valeš, Hanuš, Jaakkola a Zlámal...“
Vaniak teď skončil sám, o Zlámala už zase nestál klub. Slavii tak zbyl jen Hanuš a je s gólmany znovu na začátku. „Chtělo by to nějaké vychovat, ne pořád hledat. Také proto bych rád ve Slavii pracoval a na výchově brankářů se podílel,“ poukazuje.
Vítěz ankety čtenářů Sport.cz o Sympaťáka ligy je momentálně na dovolené v Americe. Až se Vaniak vrátí domů, chce se s vedením klubu dohodnout, v jaké funkci bude v rámci svého brankářského důchodu v Edenu pokračovat.
