Článek
Jak jste si užíval návrat do známého prostředí?
Přijeli jsme s tím, že se pokusíme bodovat. To se nám podařilo. Ale nějaké zvláštní pocity jsem neprožíval. V Jablonci jsem působil jen rok a půl, a to je jiné, než kdybych tady byl deset let.
Pomohla vám přece jen znalost jabloneckého týmu?
Samozřejmě jsem věděl, jak domácí hrají, protože ještě v lednu jsem s nimi trénoval. Ale pro mě je hlavní, že jsme uhráli dobrý výsledek a měli jsme i šance na vítězství. Jablonci asi neprospěl terén. Pro nás to bylo jednodušší. Na jaře jsme získali už pět bodů a můžeme být spokojeni.
Telefonoval jste si před utkáním s hráči Jablonce?
Nemám mezi nimi kamarády. Jsem taková povaha.
Vážně?
Ale ne, to byla legrace. S pár kluky jsme si volali, ale jen o tom, že někdy půjdeme na kafe. O zápase jsme se nebavili (úsměv).
Nepřekvapilo vás, že domácí klub souhlasil s tím, abyste proti němu nastoupil v roli soupeře, když jste pořád jeho kmenovým hráčem?
Jablonečtí si mohli dát podmínku, že nesmím proti nim hrát, ale proč by to dělali, když mě v zimě nechtěli.
Ale v nadcházejících vzájemných pohárových zápasech hrát nemůžete...
Taková je dohoda. Pohárové duely budu sledovat jako divák. Aspoň si zajdu v Jablonci do VIPu (úsměv).
Vrátíte se v létě zpátky do Jablonce?
Po sezóně mi tam končí smlouva a pochybuji, že bude prodloužena. Navíc na pravém beku má pevné místo Pavel Eliáš, který to zvládá nadstandardně. A vedení Jablonce asi nemá důvod, aby mně nabídlo k podpisu další kontrakt.
