Článek
Téměř sedm a půl roku jste působil v cizině. Po Spartaku Moskva a londýnském West Hamu jste poslední sezónu a půl prožil v Basileji. Proč jste se rozhodl k návratu domů?
Basilej nepostoupila v létě do Ligy mistrů. Vedení mi na rovinu řeklo, že budu i nadále trénovat s mužstvem, ale do zápasů už nenastoupím. Později přišel nový trenér, který mě párkrát využil, ale vedení nechtělo ustoupit z linie s mladými hráči. Hledal jsem určité varianty, co dál. A domluvil se s Libercem.
Hnal vás domů také stesk po rodině, která s vámi na podzim už ve Švýcarsku nebyla?
Rodina hrála určitou roli, ale tam nebyl problém. Klárka (pozn.: manželkou Kováče je modelka Medková) mi řekla, ať si vše rozhodnu sám. Na podzim jsme měli dohodu, že bez sebe nebudeme déle než čtrnáct dnů. Buď létala se syny Radkem a Davidem za mnou, nebo jsem já přicestoval do Prahy. Když bylo jasné, že nebudu hrát, vedení mi bez problémů dalo třeba na tři dny volno.
Jaký pro vás vlastně byl život v Basileji po dvou předešlých štacích v Moskvě a Londýně?
Šlo o velký skok. Stěhoval jsem se z rušných měst do velkého klidu a byl v šoku. Neděle pondělí všude zavřeno, těžko jsem se s tím srovnával. Švýcarsko jako země je super, krásná příroda. Všechno funguje na minutu přesně. Ale nebylo to pro mě pravé ořechové. Rok a půl mi bohatě stačil.
Nepodepsalo se na negativním vnímání vaše malé fotbalové vytížení?
Šlo spíše o život mimo fotbal. Vždyť první sezónu jsem nebyl odříznutý a hrál. Měl jsem byt, služební auto. Ale prostě mi Švýcarsko nesedlo. Bylo pro mě složité tam žít. Já upřednostňuji šrumec. Když se člověk stěhuje z Moskvy a Londýna do Basileje, je to velký rozdíl. V Rusku i Anglii jsem měl třeba nepředstavitelně možností, kam vyrazit s dětmi.
Nepreferoval jste přece jen ještě působení v zahraničí?
Nějaké nabídky jsem měl. Ale všechno jen na rok. Nechtěl jsem rodinu stěhovat a za pár týdnů zase balit. V létě jsem měl možnost kontraktu na dvě sezóny z Watfordu, ale Basilej mě nechtěla pustit. Za dva měsíce po nezdaru v předkole Ligy mistrů se situace změnila. Klub uskutečnil hodně drahé nákupy kvůli boji o Champions League. Jenže tam jsme nepostoupili, a tak vedení otočilo a změnilo filosofii. Nehrály ani posily.
Naznačilo vám vedení, že při absenci příjmů z Ligy mistrů jste pro klub příliš drahý?
Domluvil jsem se s prezidentem, který mi na rovinu řekl, že chtějí švýcarskou i Evropskou ligu z ekonomických důvodů hrát s mladými kluky, aby je mohli ukázat a prodat, čemuž jsem rozuměl. Pokud nejste v Lize mistrů, ekonomické příjmy od UEFA jsou výrazně nižší. Basilej měla v kádru Freie, bratry Degeny, Strellera. Zkušených borců bylo mnoho. Nebyl důvod, abych zůstával za každou cenu, přestože jsem ještě měl platný kontrakt.
Co převážilo při rozhodování o budoucnosti pro Liberec?
Setkal jsem se s novým sportovním ředitelem Nezmarem i s trenérem Šilhavým. Mluvil jsem dvakrát rovněž s Jirkou Štajnerem, s nímž jsem se potkal v reprezentaci. Byl jsem nadšený z Liberce. Vnitřně mě to táhlo do Slovanu. Měl jsem nějaké možnosti i blíže Praze, ale vůbec je neřešil, protože jednání Liberce bylo velmi korektní, přímé a na profesionální úrovni.
Liberecký sportovní ředitel Nezmar už před Vánoci přiznal, že jste si ukončení kontraktu v Basileji vyjednal prakticky sám a zřekl se nemalého finančního obnosu ze zbývajícího platu.
Šel jsem do Švýcarska z Anglie a měl jsem v Basileji nadstandardní podmínky. Neměl jsem tam žádný problém. Ale z fotbalového hlediska šlo o moje nejhorší angažmá. První rok jsem odehrál jen polovinu zápasů, což nebylo moc. Do té doby jsem byl zvyklý na úplně jiné vytížení. Podcenil jsem tehdy na začátku určité věci, což se na mně negativně projevilo. I proto jsem nyní chtěl vše vyřešit do Vánoc, abych absolvoval celou přípravu. Zavolal jsem v Basileji prezidentovi, stačil jeden telefon. Rozešli jsme se v klidu, žádné pálení mostů.
Nebyl jste tedy na začátku švýcarského angažmá dostatečně nachystaný?
Tehdy jsem přišel týden před startem soutěže a v Anglii jsem poslední tři měsíce nehrál. Ve West Hamu se změnil trenér a měl jiné představy, využíval další hráče. Sice jsem trénoval individuálně, ale moc věcí jsem podcenil. Nebyl jsem rozehraný. Ve Švýcarsku jsem nastoupil hned v prvních dvou zápasech a dokonce jsem skóroval, jenže pak se projevilo, že fyzická kondice není optimální. Zápasové zatížení je přece jen něco jiného než běhání po lese. Ale věděl jsem, že problém byl ve mně, v nikom jiném.
Je ve třiatřiceti letech návrat do Česka definitivní? Nebo ještě myslíte na zahraniční angažmá?
Žádnou klauzuli o uvolnění ve smlouvě nemám. Po roce a půl ve Slovanu si s vedením sednu a vše vyhodnotím. Je pro mě velkou výzvou pomoci Slovanu po podzimním trápení na čelo tabulky.
Rodina už na podzim žila v Praze. Budete se nyní stěhovat nebo plánujete do Liberce dojíždět?
Nebudu se stěhovat, vše budu řešit podle pocitu. Mám v Liberci domluvený hotel, abych mohl přespat ve dnech, kdy budou v programu dva tréninky nebo pokud bych se cítil unavený. Případně mám v Harrachově apartmán, což je čtyřicet minut autem. Jinak budu jezdit s brankářem Davidem Bičíkem, který je rovněž z Prahy.
Tvrdil jste, že ve Švýcarsku vám chyběl šrumec velkoměsta. Jak se vyrovnáte v tomto směru s působením na severu Čech?
Hned první den tréninku jsem slyšel, že Liberec je malá Praha (směje se). Ale vážně. Byl jsem v zahraničí skoro osm let, jsem nesmírně rád za Liberec se vším všudy.
Pro nové angažmá jste si vybral dres s číslem patnáct, které jste nosil i v minulosti. Dosud jej v Liberci oblékal útočník Hadaščok. Bylo těžké se s ním domluvit?
Vojta je o čtrnáct let mladší, takže mu ani nic jiného nezbývalo (směje se). Byl úplně v pohodě. Domluvili jsme se rychle. Slíbil jsem mu za svoje šťastné číslo večeři, což přijal.
