Sparťana Srníčka čeká speciální návrat na Bazaly, s Barošem si drink klidně dá

Když je čas, tak se na Bazalech zastavím, třeba po našem zápase v Olomouci. Jsem v kontaktu hlavně s kluky z mládeže. Domů jezdím za mladým, který žije s mou bývalou ženou.

Přes zimu autem vůbec, raději pendolinem. Teď už to ale autem půjde. Klidně vyrazím na noc, zastavím si na kafe, kdy chci, a pročistím si trochu hlavu.

Zasedá šestkrát do roka a omlouvám se tak dvakrát. Jako teď v pondělí, protože odjet 400 kilometrů na celý den před zápasem s Olomoucí není možné. Jinak mě Víťa Lavička pouští, přes prázdniny je to pak bez problémů.

Ještě jsem neměl nárok se s tím setkat. V Baníku jsem skončil rok před tím, než jsem nastoupil ve Spartě. Snad si lidé uvědomí, že jsem do ní neutekl rovnou z Ostravy. Situace Baníku výrazně přispěla k tomu, že jsem odešel. A nabídky Sparty jsem pak využil, abych se posunul dál.

Jestli je pravda, že klub dluží tolik, kolik se píše, pak ho těžko převezme nějaký jednotlivec. Pomoc města by Baníku poskytla perspektivu. S příslibem každoročního příspěvku by měl vizi. Město je proti nám věčné, proto je nejreálnějším východiskem.

Gólmani jsou moje práce, samozřejmě mě to mrzí. Vždyť Baník měl vždycky brankářskou líheň, já sám z ní vylezl. Tonda Buček se třikrát vrátil - a třikrát to nevyšlo. Teď s ním údajně ukončili smlouvu. Je smutné, když se takhle rozloučí s odchovancem. Jen to ukazuje, že se z fotbalu vytratila loajalita. Já ji ještě v Anglii zažil, ale i tam mizí. Na naše tréninky chodilo čtyři, pět tisíc fanoušků a bylo to fantastické. Teď už jsou akademie obehnány ploty. Souvisí to pochopitelně s tím, že ve fotbale je více agresivity. Rytířství se z něj ztrácí.

Jestli nastoupí, dobře pro Baník, pro nás už míň... Zrovna před měsícem jsme se s Milanem potkali na recepci. Znám Baryho ještě z reprezentace, stejně jako Marka Jankulovského, na drink spolu zajdeme. Milan je pořád velký hráč. Sparta teď ovšem nespoléhá na jednu individualitu, ale na celý tým. A to je mnohem víc.

Všichni, kdo děláme fotbal, chceme, aby sezóna končila úspěchem. A to je titul, pohár, vaše jméno pod ním. O titul mi tedy jde i ve Spartě. A pak také o výchovu dalších brankářů. V centru na Strahově pomáhám Danu Zítkovi s kluky z dorostu, juniorky a béčka. Zatím to funguje, oba nás to naplňuje.

Víťa je tady tři čtvrtě roku, chce to čas. Díky panu Křetínskému jsme v zimě měli možnost posílit o dvě akvizice. Lafata i Vácha nám ohromně pomohli, do týmu zapadl i Bednář. To nám na podzim asi chybělo. S jídlem roste chuť, má to pak vliv i na ostatní hráče. Jádro je zdravé a dobře doplněné, nic špatného se teď nevyskytuje.

Základem vždy je, mít tři brankáře, kteří spolu mohou žít a vycházet. Jakmile jeden z nich neakceptuje roli dvojky či trojky, jež mu klub přidělí, je to špatně. Mára od začátku věděl, do jaké role přichází. Švenger to ode mě věděl také, navíc loňské jaro začínal jako jednička. Pak už to hůř snášel a ne vždy Vácovi pomáhal. Naopak Mára teď za odměnu i v sedmatřiceti dostal smlouvu na další rok. A já byl první, kdo s tím přišel. Vácovi to jde, je zbytečné něco měnit.

Nabídku jsem dostal od Franty Straky. A musel ji odmítnout, protože pan Lička (bývalý generální manažer Baníku - pozn. red.) si tehdy nepřál, aby kdokoliv z jeho zaměstnanců působil také u reprezentace. Pak se o mně mluvilo ještě jednou, ale tomu už jsem nevěnoval moc pozornost. Každopádně je pocta, když se vaše jméno skloňuje v souvislosti s nároďákem. Je to signál, že asi děláte svou práci dobře.

Musel bych zvážit své vytížení. Ve Spartě mám momentálně práce dost. K tomu bych reprezentaci asi nezvládl, navíc s klubovým fotbalem se mi ještě končit nechce.