Šilhavého rozpačitý pardon Lavičku po liberecké prohře příliš neutěšil. Je to velká komplikace, přiznal, že se titul vzdaluje

Ostatně, jeho trenérské kolega v libereckých službách Jaroslav Šilhavý mu to hned po závěrečném hvizdu připomněl.

„Vyhráli jsme a cenný skalp Sparty získali, ale i tak se neubráním smíšeným pocitům. A nejen proto, že s Víťou jsme velcí kamarádi... Můžeme totiž na sebe opět narazit ve finále domácího poháru, a proto by se nám hodilo, kdyby Pražané získali titul," netajil Šilhavý, co Lavičkovi ještě na ploše vykládal.

„Jenže nedá se nic dělat, na hřišti jsme soupeři," pokrčil rameny.

Sparťanskému trenérovi nezbylo než kolegův rozpačitý pardon vzít. „Každý z našich hráčů by si teď měl sáhnout do svědomí, zda pro úspěch udělal všechno," okamžitě naznačil, že s přístupem svých svěřenců nebyl spokojen.

Nebyl sám, protože i třeba Švejdík mluvil v podobném duchu. „Každý z nás si teď musí svůj výkon zhodnotit sám," poznamenal, přičemž se netajil kritickým pohledem na výkon svého týmu. „Soupeř byl běhavější a aktivnější, k tomu přidal i patřičnou fotbalovou kvalitu, zatímco my si do přestávky připravovali jen pološance. A po přestávce už to byla z naší strany panika."

„Agresivita, důraz a tvrdost v osobních soubojích, s nímž jsme si nedokázali poradit, tím vším nás domácí přehráli," přiznával i exliberecký Lukáš Vácha, jemuž návrat na stadion, odkud v zimě přestoupil právě do Sparty, ani trochu nevyšel. A přitom motivaci měl před zápasem obrovskou.

„Naši hráči ale také. Už při rozcvičce jsem cítil, s jakou koncentrací a motivací na Spartu vyrukují, což byl ostatně náš záměr. Věděli jsme, že jakmile ji necháme hrát, nastanou problémy, což se ostatně v dalším průběhu střetnutí potvrzovalo. Proto jsme na ni vletěli, napadali ji, tím jsme si získali na svou stranu i fanoušky. Dvacet minut jsme hráli skutečně velice dobře," kvitoval odhodlání svých svěřenců liberecký trenér Jaroslav Šilhavý.

„Vývoj a osud střetnutí určila rychlá branka, kterou jsme inkasovali po centru a velice agresivním náběhu Rabušice. Hledali jsme se, těžko se vypořádávali s domácí agresivitou, půlhodiny trvalo, než jsme se dostali k tomu, co jsme chtěli v Liberci hrát," přiznával jeho letenský kolega Vítězslav Lavička, že úder inkasovaný už po osmi minutách vyvedl jeho tým dokonale z míry.

„Po půlhodině jsme se sice kombinačně zvedli, tlačili se do vápna domácích, měli územní převahu, jenže scházela efektivita v koncovce. A to přesto, že jsme udělali změny v sestavě," připomínal, že v závěru zápasu měl na hřišti dokonce čtyři útočníky. „Hráli jsme tudíž s větším rizikem a z jednoho domácího protiútoku inkasovali."

Na své zvyklosti a po většinou hodně uhlazený a diplomaticky volený slovník byl Lavička po liberecké prohře ke svým svěřencům kritický.

„Nasazení je jedním z hlavních předpokladů úspěšnosti mužstva a já ho u některých hráčů hlavně v první fázi zápasu postrádal. A to je špatně, protože všichni jsme věděli, o co v Liberci hrajeme a že to tady Sparta nikdy neměla jednoduché," vyčítal hráčům.

Aby ne, když manko Pražanů na Plzeň činí čtyři kola před koncem pět bodů. „Pokud se ale budeme pořád dívat na Plzeň, dál se nedostaneme. Musíme hledět sami na sebe. Ztráta pěti bodů sice vypadá beznadějně, ale naděje přece umírá poslední," burcoval sám sebe i spoluhráče Ondřej Švejdík.

„Komplikace to je veliká, ale stále věříme," ujišťoval i trenér Lavička.