Článek
Po dvou letech jste zase získali mistrovský titul. V čem jste byli nakonec lepší než Sparta?
V tom, že máme o dva body víc.
Pochopitelně, ale tentokrát jsme s ní bojovali celou sezónu a válčili s ní až do konce...
Nejen my a Sparta, ale každé mužstvo si v sezóně prožilo své krize. Fáze, které pro něj byly složité. My se z nich dostali rychle, přestali jsme ztrácet body, a proto jsme mistry. Kdyby třeba takovému Liberci vyšel podzim stejně jako jaro, neměl by na něj nikdo. Ani my. Jenže liga se hraje třicet kol a my máme v součtu nejvíc bodů ze všech,
Přesto ale nebyla cesta za primátem snadná. Kdy jste prožívali nejsložitější chvíle?
Po domácí prohře se Slavií, protože s ní jsme měli doma vyhrát. Hrála sice u nás dobře, ale my museli překousnout zápas blbec. Nedali jsme gól z ničeho, prohráli a sami se dostali pod tlak. A ke všemu nás hned čekalo těžké utkání v Olomouci, kde jsme ke všemu museli vyhrát.
Prostě špatná série a obavy, že byste nakonec nemuseli titul získat.
Nemluvil bych o sérii, ale spíše o výpadcích. My prostě „jánošíkovali". Bohatým brali, chudým dávali. Pochopitelně až na závěr soutěže, protože fotbalisté Slavie i Liberce u nás hráli dobře, zatímco my moc chtěli a byli tím svázaní.
V posledním zápase v Hradci, kdy jste naopak vyhrát museli, jste ovšem svázaní nebyli...
Vyšel nám úvod, dali jsme rychlý gól, po deseti minutách přidali druhý, takže o výsledku bylo rozhodnuto. I tak jsme si dál počínali obezřetně, abychom si situaci nezkomplikovali. I po třetí brance v úvodu druhé půle. Musím před spoluhráči smeknout. Spousta z nás byla polámaných, měli jsme zdravotní problémy, ale zvládli jsme to. Super, jakou máme v Plzni partu.
Troufnete si bezprostředně po mistrovské korunovaci porovnat, který z titulů byl těžší?
Oba byly lehké (úsměv).
A co takhle porovnat dva vaše tituly získané se Spartou s dvěma plzeňskými? Pro koho teď bije vaše fotbalové srdce?
Pochopitelně pro Plzeň, kde už jsem odkroutil pátý rok.
Před dvěma lety jste mistrovskou korunovaci prožíval se slzami v očích. Jaké pocity jste měl tentokrát, když byl titul lehký?
Já musel krotit hlavně Limberského, který po závěrečném hvizdu brečel. A nejen proto, že má k Plzni obrovský vztah. Měl těžkou sezónu, byl na něj vyvíjen velký tlak a na titulu má obrovský podíl. Stejně jako Darida a další kluci. Mužstvo si sedlo, každý v něm má svou roli a funkci, což bylo na hřišti vidět.
Získali jste dva tituly během tří let. Zůstane fotbalová Plzeň dál hladová?
Já určitě. Jsem hladový pořád (úsměv).
Pomohla vám k hladké výhře v posledním kole v Hradci Králové a tudíž ke korunovaci i vyhecovaná a hodně vyšponovaná atmosféra mezi vámi a Spartou?
My ji nevnímali, protože jsme se soustředili jen sami na sebe. Já třeba otevřel internet jen v momentě, kdy jsem brouzdal na servrech s auťáky, protože si chci koupit nový.
Ale oslavy titulu jste si určitě vychutnal, když vás z Plzně přijelo povzbudit tolik lidí...
Skvělé, že jich za námi tolik dorazilo. I hokejisté nás přijeli povzbudit a slavili s námi v šatně. Plzeň je teď hlavním městem sportu. Strašná pecka, když má titul v hokeji i ve fotbale.
Peckou je i to, že si zase zahrajete o Ligu mistrů...
Hlavně je to velká výzva. Pro nás pár, kteří jsme ji zažili, stejně jako pro ostatní. Vždyť o tuhle šanci jsme vlastně ligu hráli a titul získali.
Minule jste si na trenérovi Vrbovi vynutili, aby se nechal po zisku titulu ostříhat dohola. Co jste na něj vymyslel tentokrát?
Záleží jen na něm, jestli si na hlavě udělá nějaký pruh, ale my ho k ničemu nutit nebudeme. Je už přece jen o dva roky starší a vypadal by divně.
A co vy? Jak dlouho budete nezvěstný?
Nic dramatického. Doma se objevím už v neděli večer, protože mám povinnosti, v úterý letíme do Disneylandu.
