Článek
Jak jste si zápas užil?
Náramně. Diváci se postarali o to, že to byl pro mě super zápas. Musím fanouškům poděkovat i za to, že skandovali moje jméno. To bylo dojemné. Škoda jen, že jsme nevyhráli. Neudržel jsem slzy, ale jsem rád, že jsem nebrečel víc než při své rozlučce Honza Nezmar před půl rokem. Trošku mě mrzí, že jsme nevyhráli podesáté v řadě, tím jsme mohli udělat rekord ligy. Ale soupeř byl výborný. Hlavně Wágner vepředu. V prvním poločase nám Příbram nic nedovolila, ale pak jsme už hodně tlačili.
Odložil jste ligový dres. Co dál?
Doufám, že zůstanu ve Slovanu a budu v klubu působit v nové roli. Se sportovním ředitelem Honzou Nezmarem jsem na něčem předběžně domluvený, ale záleží na představenstvu, jak se rozhodne. Jestli mi dá práci. Kdyby ne, asi bych musel hledat něco jiného.
Vybavují se vám při loučení vzpomínky na fotbalové začátky?
To si samozřejmě dobře pamatuji. Všechno, jak to začalo. K fotbalu mě přivedl Jarda Starka v Příbrami. V šestnácti letech jsem hrál už za muže a vydržel jsem do čtyřiceti, které oslavím v září. Jsem vděčný všem trenérům a spoluhráčům, s nimiž jsem se potkal, a nemám si na co stěžovat.
Poslední zápas v kariéře za Liberec jste odehrál právě proti Příbrami. Je to specifikum?
Pro mě určitě. Maséři, kteří tam byli za mě, jsou tam i teď. To je neskutečné. Na moje rozlučkové utkání přijela z Příbrami do Liberce i maminka, která byla stejně dojatá jako já.
