Trochu divné, pozastavoval se snajpr z Julisky Pospěch nad dvěma neodpískanými penaltami

Prostě jsme se vůbec nedostali k naší hře. Teplice se na nás dobře připravily a hrály skutečně dobře, zatímco my v některých situacích propadli. Domácí nás zaskočili tím, že nám nedovolili kombinovat, jak je naším zvykem. Hlavně v první půli jsme nevěděli, jak na jejich styl hry zareagovat.

Je to trochu na mě, uznávám, protože se čekalo, že gól dám. Kdybych poslal mužstvo hned v úvodu do vedení, mohlo se utkání vyvíjet jinak. Jenže na střílení branek nejsem na hřišti sám. Jako jsem nedal sám čtyři góly Olomouci, je na celém týmu, aby se o góly snažil.

Ve druhém poločase jsme si šance vytvořili, z penalty nakonec branku vstřelili, ale bylo to těžké, když tlak a pomoc přicházela odjinud.

Co jednu, mohl nařídit ještě dvě další. A zcela jasné. V první situaci jsem si zpracoval míč na prsou a domácí hráč do mě zezadu vletěl, ale sudí Paták faul neviděl. A když jsem poté šel ve výskoku do hlavičkového souboje a obránce mě v šestnáctce stáhnul za dres, zase nic. A ještě jsem od rozhodčího slyšel, že jsem za dres tahal protihráče já. Trochu divné.