Článek
Po návratu do Slavie jste vůbec poprvé vedl mužstvo s kapitánskou páskou a hned takový výbuch...
Ale vždyť my si dávali góly sami, protože jsme byli málo důrazní. Olomouc nás přitom ničím nepřekvapila, neboť praktikovala přesně takový fotbal, na jaký nás trenér připravoval. Věděli jsme, že po získání míče bude nakopávat přihrávky dopředu a rychle přecházet do útoku, přesto jsme zápas nezvládli. Až po přestávce jsme se zlepšili, jenže už bylo pozdě.
Přitom v přípravě nic nenasvědčovalo tomu, že byste takovým způsobem zkolabovali.
Co je platné, že se nám v přípravě dařilo, že naše hra byla i dozadu kompaktní a soupeři si proti nám nevypracovávali šance, když jsme selhali v nejdůležitějším utkání, v němž jsme se chtěli odrazit vzhůru.
Hlavně v nástupu do utkání jste byli totálně rozklížení, takže domácí si s vámi dělali, co se jim zachtělo.
Přitom jsme začali aktivně, i ke střelbě se dostávali, dokonce i po prvních inkasovaných gólech jsme se mohli do utkání vrátit, protože jsme si šance vypracovali. Trefovali jsme však jen domácí hráče. I třeba na lajně, protože se vrhali do našich střel. Do půle jsme pak dostali čtyři góly, takže v šatně náš čekala pořádná bouřka.
Možná to bylo i tím, že Olomouc nasadila Argentince se slovenským a italským pasem Depetrise, který se Hanákům upsal čtyřiadvacet hodin před utkáním a původně neměl vůbec nastoupit. Zaskočil vás hodně?
Dal nám sice dva góly, ale měli jsme na něho být připraveni. Trenér nás upozorňoval, jak hraje a co od něho čekat. Jen v Depetrisovi příčina naší prohry nespočívala.
Pětigólový debakl musel psychikou a sebevědomím vašeho nového mužstva pořádně zacloumat. Bude mít vůbec sílu, aby se z debaklu probralo?
Nic jiného nám nezbývá, takhle by to dál nešlo.