Článek
Petr Švancara s Monikou Čuhelovou.
Vrátil jste se po zranění kolena. Byl pro vás čas rekonvalescence hodně dlouhý?
Dva a půl měsíce jsem byl mimo, to je dlouhá doba. Ale cíleně jsem rehabilitoval, abych mohl naskočit do letní přípravy, která je pro podzimní část sezóny základem. V šestatřiceti letech jsem nechtěl nic uspěchat a pokazit. Jsem moc rád, že mi Příbram dál věří a dala mi šanci do nového ročníku. Vždyť jsem se zranil v podstatě na začátku jarních odvet a moc jsem jí nepomohl. Teď si to užívám naplno.
Cítíte se úplně zdráv a ve formě?
Zdravý jsem a nažhavený znovu nastoupit do ligového kolotoče. Věřím, že budu platnější než v minulé sezóně. V přípravě jsem dal pár gólů, což je pro moji psychiku dobré. Doufám, že forma je správně načasovaná, alespoň to tak cítím. Nebudu ale dávat velkohubá prohlášení. Jsem nachystaný a věřím, že to bude zase starý dobrý Mercedes (přezdívka hráče - pozn. autora).
Co říkáte změnám v kádru?
Vedení klubu udělalo kus práce a přivedlo kvalitní hráče. Jsem z toho pozitivně naladěný. Martin Fillo nebo Fernando Neves jsou hotoví hráči, kteří nám mohou hodně pomoci, stejně jako Josef Hnaníček ze Znojma. Uzdravili se i Míra Slepička a Jakub Řezníček. Měli bychom být silní. Máme v mužstvu i dobrou partu. I když máme hodně těžký úvod ligy, v prvních třech kolech Plzeň i Spartu, jsme odhodlaní to zvládnout. Sám jsem na to ohromně natěšený.
Odešly opory, gólman Hruška a krajní obránci Jugas s Mišůnem. Podaří se je plnohodnotně nahradit?
Už jsem mluvil o Hnaníčkovi a Nevesovi, to je dozadu kvalita. Máme tam i dva Tomáše Zápotočného a Hájovského. A pak tu je Martin Sus, z něhož jsem nadšený. Je velmi dobrý a Jugase na pravém okraji určitě nahradí. Nemám z obrany strach, jsou tu i další kvalitní beci. Co se týká brankářů, přišli Marek Boháč, Lukáš Krbeček, je tu Martin Štěpanovský. Všichni jsou velmi dobří brankáři a je jen na trenérech, kterého určí jedničkou pro začátek sezóny. Záleží na nich, jak šanci chytí za pačesy, já jim věřím a trenéři určitě trefí správnou jedničku.
S trenérem Petrem Čuhelem se znáte léta. Čekáte od něj alespoň trochu protekci?
Vůbec ne! Právě naopak. Máme spolu nadstandardní vztah, známe se skoro dvacet let. Tím spíš se snažím mu pomoci, ale oba chápeme, že vzhledem k našemu vztahu si nemůže dovolit mě jakkoliv upřednostňovat, takže je na mě svým způsobem přísnější, což respektuji. Čtrnáct let se znám i s asistentem Petrem Maléřem. Jestli mám nějakou výhodu, tak jen v tom, že díky letitému kamarádství máme lepší, méně oficiální komunikaci. Protekci ani mít nemůžu. Ve fotbale je moc dobře vidět, jestli na to hráč má nebo ne. Ukázaná platí...
Tohle ale na mistrovství světa u kouče Brazilců Scolariho v případě Freda na hrotu útoku neplatilo...
To je pro mě záhada. Pořád hrál a pořád se mu nedařilo. Nechápu to, a je to výjimka.
Váš vztah s trenérem Čuhelem je hlubší i proto, že žijete s jeho dcerou Monikou, televizní fotbalovou reportérkou. Ani její přímluva vám nepomůže?
My spolu už nechodíme, ale zůstali jsme výbornými kamarády. Časově jsme to nezvládali, rozešli jsme se po vzájemné domluvě, bez negativních emocí. Píšeme si skoro denně. Monika se za mě nikdy nepřimlouvala. Navzájem si fandíme. Spojení hezká žena a fotbal, je určitě dobré, navíc ona tomu rozumí.
Nezvažujete po skončení kariéry jít v jejích televizních stopách?
Líbilo by se mi to, pracovat v televizi jako sportovní komentátor, je jedním z mých snů, ale nikam se necpu. Je to otázka nabídky. Když mě pozvou, rád přijdu jako expert. Ohlasy fanoušků jsou pozitivní, kdyby to bylo opačně, nechal bych toho. Zatím jsem profesionální fotbalista, takže se věnuji fotbalu. V budoucnu bych se ale nebránil spojení s televizí a sportem.
