Článek
Aby shod s minulým ročníkem nebylo málo, oba zmíněné duely vedl rozhodčí Michal Paták. Tentokrát se však hráči neschovali do kabin, ale celých 45 minut přečkali na hřišti, než se opět mohlo začít hrát.
„Bylo to dost nepříjemné, ta pauza teď byla hodně dlouhá. My se snažili nějak hýbat, ale celkem jsme ztuhli a stejně se museli znova rozhýbat," stěžoval si Frydrych. „Nějak jsme to zvládli, dostali se do toho a dohráli to do konce," dodal ostravský obránce.
Se spoluhráči při přerušení přesné informace neměl. „Jen jsme věděli, že kdyby to trvalo déle než hodinu, tak by se musel hrát zápas znova. To by bylo hodně nepříjemné, naštěstí to takhle dopadlo," oddechl si čtyřiadvacetiletý stoper či pravý bek.
Na hřišti ani nepocítil, že se nedohrávalo v ideálních podmínkách poté, co na Julisce naběhla jen zhruba třetina světel. „Mně se zdálo, že už jen jeden (světelný stožár) svítil méně, takže to ani nebylo moc poznat," konstatoval Frydrych.
Vzhledem k vývoji zápasu konečnou remízu bral. „To je náš první bod za tři roky, co tady proti Dukle hrajeme. Dukla měla jednu obrovskou příležitost. My jsme tam měli nějaké náznaky, možná víc než oni. Ale ve finále se nám moc nedařilo, nedotáhli jsme ty situace do konce. Musíme být s bodem spokojeni," dodal ostravský odchovanec.
