Článek
Užíváte si to?
Mám pochopitelně velikou radost, že mi to padá. I s ohledem na to, že před rokem jsem byl zraněný a trnul jsem v obavách, zda ještě vůbec budu moct hrát fotbal. Protože jsem toho už zažil ve sportu hodně, nepropadám absolutně žádné euforii. Vím dobře, že zakrátko může přijít zase období, kdy se mi pro změnu nebude dařit vůbec nic.
Čemu přičítáte, že vám to v pokročilém fotbalovém věku takhle jde?
Je to asi stylem hry mužstva. Trenér Habanec se snaží využít mých předností, tedy výšky a hry hlavou. Ordinuje nám útočnou taktiku a já dostávám spoustu skvělých centrů ze stran. Naše současné výborné výkony ovšem nejsou zdaleka jen o Doškovi. Každý z nás má na hřišti svoje jasně dané úkoly a v poslední době se nám je daří plnit.
Přistupujete teď k fotbalu jinak než třeba před deseti lety?
Jediný rozdíl je v tom, že musím mnohem víc pozornosti věnovat regeneraci. Po utkání mi trvá i dva dny, než ze sebe setřesu únavu.
A jak se cítíte v kolektivu s mladšími spoluhráči, z nichž někteří mají o patnáct i víc roků méně?
Skvěle. Sám mezi nimi mládnu. Když ale někteří z nich pořádají oslavu osmnáctin či devatenáctin, říkám si, že bych mohl být jejich otcem... (úsměv)
Pobavíte se s nimi i o něčem jiném než o fotbale?
Já spíš řeším starosti s dětmi, oni zase svoje facebooky, jimž moc nerozumím. Ale rád se od nich občas něco přiučím.
Nominaci do národního týmu jste vyloučil, ale kdyby se v zimě naskytla příležitost ještě k jednomu velkému přestupu, nebránil byste se?
Ani to není podle mého názoru reálné. Jsem na Slovácku spokojený a budu rád, když mi zdraví umožní dokončit smlouvu, kterou mám ještě na rok a půl.
Prý vás ale v létě lákala k návratu brněnská Zbrojovka...
Oslovili mě, avšak já jsem se během pár hodin rozhodl, že zůstanu ve Slovácku. Fotbal v Uherském Hradišti dělají skvělí lidé a já jsem chtěl dál hrát na krásném stadiónu před fantastickými fanoušky. A taky chci klubu splatit dluh. Když mě brali z Teplic, asi ani moc netušili, co ode mě mohou čekat. Tehdejší důvěra vedení mě nesmírně potěšila.
Každodenní dojíždění z brněnského bydliště do Hradiště vám nevadí?
Kdybych měl jezdit sám, asi by mě to ubíjelo. V řízení se ale střídáme se spoluhráči Martinem Kunclem a Lubošem Kaloudou. Ve třech cesta ubíhá rychle.
Vaše maminka je dlouholetou zaměstnankyní brněnského klubu. Hecujete se spolu občas?
Jen zřídka před vzájemnými zápasy. Mamka žije svojí Zbrojovkou, já mám zase Slovácko. Ale jsem samozřejmě taky rád, že jde fotbal v Brně nahoru. Zbrojovce fandím, vždyť jsem zde začínal kariéru.
A tatínkovi, který je bývalým ligovým fotbalistou, někdy připomenete, že jste nastřílel v nejvyšší soutěži zhruba sedmkrát víc gólů než on?
Občas ano. Táta ale na rozdíl ode mě nastupoval v záloze. Navíc mě vždycky uzemní argumentem, že se dvakrát trefil v tehdejším Poháru mistrů. Měl to štěstí, že se Zbrojovkou vybojoval v roce 1978 titul.
Slovácko je ale teď v tabulce třetí a fanoušci už taky začínají nesměle mluvit o evropských pohárech...
Bylo by to hezké. Začátek ligy nám vyšel náramně. Nechci to ovšem přecenit. Čekají nás teď těžcí soupeři, utkání s nimi teprve napoví, jak na tom skutečně jsme. Už páteční duel v Teplicích hodně naznačí o našich možnostech. A pak narazíme na Baník, Liberec či Plzeň. Když tyto zápasy zvládneme, můžeme se teprve bavit o tom, je-li reálné udržet se dlouhodobě v popředí tabulky. Pokud naopak dvakrát za sebou padneme, je možné, že se při vyrovnanosti letošní ligy sesuneme o pěkných pár příček níž.
Už přemýšlíte o tom, kam se vrhnete po skončení hráčské kariéry?
Fotbal mě hrozně baví, rád bych u něj zůstal. Chystám se studovat trenéřinu, byť netuším, zda se pro tuto práci hodím. Když se tak občas kolem sebe rozhlížím, nevím, zda bych měl na trénování žaludek a nervy...
