Článek
Byla to stoprocentní šance?
Já si myslím, že to byl jasný gól. Gólman šel na druhou stranu, já jsem se snažil trefit místo mezi naším útočníkem Francisem Nahrem a jedním z jihlavských obránců. Kdyby to prošlo, skončilo by to v bráně. Bohužel, neskončilo, balón neprošel. Myslím, že remíza je zasloužená, Jihlava hrála docela dobře. Vytvořila si šance, my až ve druhém poločase. Přijela si pro bod a zaslouženě si jej odvezla.
S jakým pocitem jste šel na hřiště?
Ten pocit je samozřejmě pěkný. Vracím se do fotbalu, koleno drží a doufám, že to bude lepší a lepší.
Přece jenom neměl jste obavy, jak se se operované koleno bude v ostrém zápase chovat?
Říkal jsem si, buď vydrží, nebo prdne. Je mi třiatřicet a možná kdyby mi bylo pětadvacet, tak bych to řešil jinak.
Byl byste opatrnější, trpělivější?
Já samozřejmě chci, ať koleno drží. V hlavě ho mám jako zahojené, jsem spokojený. Noha je připravená, v zápase jsem na to vůbec nemyslel. Chodil jsem do soubojů a do sprintů bez jakéhokoliv bloku v hlavě a to je pro mne to hlavní.
Fanoušci po vás ohromně toužili. Ten zápas byl o tom, jestli nastoupíte, anebo ne.
V prvé řadě šlo o tři body. Vrátil jsem se, to je fajn. Pořád to ale nepřebíjí, kdybychom vstřelili gól a vyhráli. Přece jde o Baník a nejde o Milana Baroše.
Všichni baníkovci vnímají, že na hřišti Baníku je jakýsi bermudský trojúhelník, v němž si obnovili těžké zranění Jankulovski i Svěrkoš. Vy jste do něj nevstoupil. Schválně?
Tak na to jsem opravdu vůbec ani nepomyslel. Kdybych šel na hřiště s pocitem, že nejsem stoprocentně připraven a týmu nepomůžu, tak by to bylo zbytečné. Šel jsem na hřiště s tím, že mě nic nebolí, že chci pomoci. Mohl jsem dát i gól. Nemyslím na to, že se mohu zranit. Opravdu ne. Dobře vím, že se to stát může, ale v hlavě to nemám. O tom se přece rozhoduje někde tam nahoře.
Budete příště už v základní sestavě?
Ne, to určitě ne.
