Rubriky:

1. liga

Ráno mám problém sejít schody, říká končící gólman Blažek

5. června 2015 07:17 - Praha

„Končím,“ řekl Jaromír Blažek po utkání 29. kola Synot ligy, kdy Jihlava rozstřílela Liberec 4:0 a on udržel svoji 166. nulu v nejvyšší soutěži. To je jen těžko překonatelný rekord ligy. Ten den protřelému gólmanovi bylo 42 let, čtyři měsíce a 25 dní, takže posunul další hranici, když „natáhl“ věk nejstaršího hráče, který kdy nastoupil v nejvyšší domácí. Ligový zápasový účet uzavřel na čísle 439. „Už mě nikdo nepřemluví. To by snad museli umřít všichni ligoví brankáři, abych tam ještě vlezl,“ pravil s humorem sobě vlastním na úvod rozhovoru pro Sport.cz a Právo.

 

Luboš Pavlíček, ČTK

Vzpomenete si ještě na svůj první ligový zápas?

Samozřejmě! Bylo to ještě v československé lize na jaře 1991 za Slavii ve Vítkovicích. Prohráli jsme 0:1, gól mi dal z dorážky Lojza Grussmann.

Vyberte z toho obrovského množství zápasů ten nejlepší?

To je strašně těžké... Nikdy jsem utkání nebral tak, jestli se mi povedlo osobně. Vždycky jsem se na zápasy díval týmovou optikou. Pak by to bylo utkání ve skupině mistrovství Evropy 2004 v Portugalsku, když jsme porazili Němce 2:1. Vybaví se mi také poslední utkání skupiny Ligy mistrů s Laziem na Letné z prosince 2003. Vyhráli jsme 1:0 a postoupili do osmifinále. Z ligy jich je strašně moc. Třeba výhra v derby z jara 2000 v derby se Slavií 5:1 a oslavy titulu.

Který pro vás byl naopak nejhorší?

Nejhorší jsou v tu chvíli ty prohrané. Zejména, když víte, že jste měl něco udělat jinak. Ale konkrétní vám neřeknu. Bylo jich dost, jenže ty z paměti rychle mažu. Jsem optimista, vzpomínám na to, co bylo pěkné.

Máte nějaký svůj extra zákrok, který se vám vybaví?

Nejlepší zákroky jsou z toho, když brankář udělá něco blbě... Bylo to v už zmíněném utkání s Laziem, ve druhé půli. Albertini vystřelil z nějakých 23 metrů na vzdálenější tyč. Já jsem tam skočil, konečky prstů jsem míč líznul, odrazil se od tyče zpátky do hřiště. Samozřejmě jsem o něco přeletěl bránu. Jak jsem dopadl, tak jsem se překulil a zůstal zády do hřiště. V okamžiku, kdy jsem se otočil, Stankovič dorážel balón do prázdné brány, ale já tam ještě skočil a vyrazil ho. V nastavení pak dal Mára Kincl gól na 1:0 a postoupili jsme.

Získal jste sedm mistrovských titulů, první se Slavií, pak šest se Spartou. Je mezi nimi nějaký, kterého si nejvíc ceníte?

Určitě toho prvního se Slavií z roku 1996 a pak dvou se Spartou z let 2000 a 2001. Vážím si ale všech sedmi, včetně toho posledního z roku 2010.

Jak se za čtvrt století, co se pohybujete ve velkém fotbale, změnila hra brankáře?

Začínal jsem v době, kdy se malé domů chytaly do rukou, a s míčem se driblovalo po celém velkém vápně. Hra brankáře se změnila obrovsky. Dřív tak říkajíc nepotřeboval nohy, jen k vykopávání. Dneska funguje jako jeden z hráčů obranné řady a ještě musí chytat. Nohama musí umět hodně.

Když jste nastupoval k utkání proti Liberci, věděl jste, že je poslední?

Věděl jsem to. V noci před zápasem jsem blbě spal, nevím proč. Vzbudil jsem se asi v půl sedmé ráno a hrálo se od čtvrt na šest večer. Nakonec byl ten den dobrý. Ale doteď mi asi plně nedocvaklo, že to byl poslední zápas. Nejspíš mi to dojde 22. června, kdy nám začíná příprava a já nepůjdu doprava do kabiny hráčů, ale doleva, kde mají kancelář trenéři.

Umíte si představit, že byste ještě šel chytat prvoligový zápas?

To nenastane. Už mě nikdo nepřemluví. To by museli umřít všichni brankáři v lize. Do brány ale chodit budu třeba při exhibicích.

Zmínil jste špatné spaní. Co ranní vstávání...

V pražském domě i na chalupě na Slapech mám schody do patra. Když jdu večer spát, vyjdu je v pohodě. Ráno mám problém z těch schodů sejít. Musím pomalu, schůdek po schůdku. Než se můj tělesný aparát rozhýbe, začínám den opatrně. Ale ráno vstanu ještě bez pomoci.

Řekněte, co vám za ta léta fotbal dal nebo vzal?

Dal mi spoustu kamarádů, zážitků, co asi normální člověk nezažije, ale vzal mi čas.

Rodina je ráda, že jste skončil?

Doufám, že to nepozná (smích). Pořád budu chodit do práce...

Těšíte se na práci trenéra brankářů?

Už jsem ji v podstatě dělal poslední dva roky, takže nic nového to pro mne nebude.

Na co kladete jako trenér mladých gólmanů největší důraz?

Snažím se na kluky působit klidným dojmem, udržovat je v pohodě, bez stresů. Gólmany v první lize toho moc nenaučíte. Je to o taktice, psychice a vyladění na zápas. Těm mladším poradím, co a jak dělat. Třeba odstranit špatné návyky. Začnu také studovat trenérskou A licenci.

Na začátek září chystáte rozlučku na Letné. Na koho se mohou fanoušci těšit?

Už jsem pozval asi pětatřicet hráčů, včetně Honzy Kollera, Pavla Nedvěda, Máry Kincla, Vlado Labanta, Jirky Novotného, Tomáše Řepky nebo Patrika Bergra... Věřím, že se 4. září sejdeme v plné síle a fanoušci si rozlučku užijí.

Co pracovní návrat na Letnou?

Když jsem odcházel, řekl jsem, že se tam vrátím. To platí, jen momentálně není návrat aktuální.

Karel Felt, Sport.cz, Právo

Zrušit


Časová osa: 1. liga

Filtr článků - 1. liga


Podsekce:

       
  • Souhrn
  • Výsledky
  • Kalendář
  • Tabulky

Načítám data
Vyčkejte prosím, načítám data..