Mistr hattrick. Klokan Kabajev chtěl být strojvůdcem, potom přestřílel eso z Realu

Dát tři góly v jednom zápase není pro Kabajeva výjimečné, v estonské lize zvládl pět hattricků. „Ten v české lize má ale větší váhu," ví Kabajev. Ale pěkně popořádku. Jako kluk chtěl být strojvůdcem dálkových vlaků, fotbal mu však voněl víc. Respektive góly, které střílel odmala.

V rodném Petrohradě ale jen do jednadvaceti. Přitom pro splnění svého snu, zahrát si za první tým Zenitu, dělal maximum. Dokonce se v patnácti přihlásil na atletiku. „Trenér ve starších žácích mi řekl: na útočníka jsi pomalý. Přihlásil jsem se tedy na atletiku, dvakrát týdně jsem podstupoval sprinterské tréninky. Zlepšil jsem se. Ale druhý Bolt se ze mě nestal," směje se Kabajev.

V Rusku necítil perspektivu, rozhlížel se kolem. Když k němu přilétla nabídka z estonského Sillamäe Kalev, sbalil tašku a vyrazil do Pobaltí. „Bylo to prosté. V Petrohradě je jediný prvoligový klub. V Moskvě sice deset, ale tam jsem se nedostal. Odešel jsem. Mělo to tak být," vysvětluje Kabajev.

Sillamäe mu přirostl k srdci, v dalších letech se do něj dvakrát vrátil. Sázel góly, jeho jméno se před třemi lety objevilo po boku největších hvězd Ronalda a Messiho. Pouze oni a Němec Meier ho po započtení koeficientu úrovně ligové soutěže ve Zlaté kopačce předběhli. Kabajev s 38 brankami trumfl třeba Benzemu. Slavnostní vyhlášení bylo velkým zážitkem.„Setkat se s takovými borci bylo super. Ale v euforii jsem nebyl. Góly jsem dal v estonské lize, která nemá zvuk. Pokud bych jich dal tolik v Česku, euforii bych měl," tvrdí Kabajev.

Díky přítomnosti mezi elitními snajpry se stal známým i mimo Estonsko. „V Indonésii na mě fanoušci volali nejlepší střelče. Nevěděli, že to bylo za estonský tým. Pro ně bylo hlavní, že jsem byl před Benzemou," směje se Kabajev, který se pokoušel prosadit podruhé v Rusku. Sezónu 2011/1012 strávil v druholigovém Petrozavodsku. Výsledek? Po 12 měsících s radostí nabral zpáteční kurz Sillamäe Kalev.

„Podmínky pro fotbal byly špatné, v Petrozavodsku se hrálo i trénovalo na mizerné umělé trávě. Navíc ty obrovské vzdálenosti, stovky hodin strávených v autobuse," vzpomíná dobrodruh Kabajev. Kromě druhé finské ligy okusil i exotické angažmá v Indonésii. Zkraje ledna 2015 přistál v Jakartě, kde podepsal kontrakt s místní Persijí. Bez rodiny, neboť manželka Nasťa mu pár dnů předtím porodila dcerku Milanu.

Jenže záhy bylo všechno jinak. „Liga měla začít v únoru, první kolo se pořád odkládalo. Po dvou měsících jsme odehráli jediný zápas a soutěž kvůli korupci byla zrušena," povídá Kabajev, jenž si i přes krátký pobyt v indonéské metropoli užíval popularity fanoušků Persije.

„V Indonésii chodí na zápasy i osmdesát tisíc lidí. V Jakartě byl jenom jeden prvoligový klub, takže každý fandil nám. Když jsem šel po ulici, pořád mě zastavovali, chtěli se fotit, podpis. Spoluhráči měli to samé," vypráví Kabajev.

Po životní stránce to ale nebylo to pravé, ořechové. „Představte si čtrnáctimiliónové město, všude špína. Rodina by za mnou nepřijela, ani kdyby už dcerka byla starší," podotýká Rus. To v Praze je to jiné. Až žena vyřídí víza, přiletí s Milanou za ním. Těší se, až jim město ukáže. „Praha je krásná. Petrohrad také, ale je strašně velký. V Praze jsem všude za čtvrt hodiny autem. Nádhera," pochvaluje si Kabajev.

Českou ligu předtím neznal, o Bohemians 1905 však věděl. V Petrohradě dříve úspěšně působil někdejší kouč Klokanů trenér Vlastimil Petržela, i hráči, kteří váleli u Botiče. „Teď jsem poznal také Antonína Panenku. Věděl jsem, že dal tu penaltu ve finále mistrovství Evropy, ale že je z Bohemky, jsem netušil," culí se Kabajev, jenž je nadšený z úrovně české ligy. Z jeho štací jde jednoznačně o soutěž s nejvyšší kvalitou.

Uchvátila ho i atmosféra v Ďolíčku. „Jsem úplně vedle z toho, jak skvělí jsou fanoušci Bohemky," těší Kabajeva, velký příznivec trenéra Juppa Heynckese. Když pod německým koučem Bayern před pár lety válcoval Evropu, hltal každý jejich zápas.

„Teď se Heynckes vrátil, stoprocentně do Mnichova pojedu," prohlašuje Kabajev. Přitom v koutku duše sní, že si v Allianz Aréně proti Robbenovi a spol. jednou zahraje. „Ničeho jsem ještě nedosáhl, věřím, že mě toho ve fotbale ještě hodně čeká. Nic není nemožné. Když budu střílet góly..."