Článek
Před sezónou jste asi nečekal, že byste si v Rusku zopakoval mistrovské oslavy z loňského roku se Spartou. Nakonec jste ale v rozhodujícím zápase v Kazani vstřelil vítězný gól.
Se spoluhráčem Jardou Kudrnou tomu pořád nějak nemůžeme uvěřit. My ale v Magnitogorsku makali jeden za druhého, což v Rusku moc není zvykem. Ubojovali jsme to.
Můžete popsat, jak pátý duel finále vypadal?
Vedli jsme 1:0 a horko těžko ten výsledek drželi. Kazaň vyrovnala v 52. minutě a to už jsem si říkal, že je to průšvih. Naštěstí hned přišel můj gól.
To bude pro vás vzpomínka na celý život, že?
Bylo to už na konci střídání. Podařilo se mi za modrou zbavit hráče a jel jsem na jejich beka, klasická situace jeden na jednoho. Koukal jsem, že tam má gólman kousek místa a podařilo se mi tu mezeru trefit. Do konce bylo ještě sedm minut, kdyby jim ale sudí nepískli přesilovku, tak jsme je už k ničemu nepustili.
Kazaň byla obrovským favoritem, v Tatarstánu asi zavládlo velké zklamání.
To si nedovedete představit. Ale to nám nevadilo. Už Jirka Vykoukal říkal, že nejkrásnějších je těch 10 vteřin po zisku titulu a je to opravdu tak. Když v euforii člověk zahodí rukavice a všichni naskáčou na gólmana. Je ovšem pravda, že Kazaň, hlavně když hrála doma, obrovsky tlačili rozhodčí. My tam moc přesilovek nehráli.
V Kazani působí Jan Novák, který ale pátý zápas nedohrál kvůli zranění. Co se přihodilo?
Jarda Kudrna jel v první třetině na bránu a Honza ho fauloval. Jarda, jak padal, tak vykopl brusli a trefil „Novku“ do hlavy. Bylo tam strašně moc krve, Honza měl na obličeji snad patnácticentimetrovou jizvu. Museli ho hned operovat. Volal jsem mu druhý den do nemocnice, měl navíc otřes mozku. Jsem z toho dost špatný, s Honzou jsme už dlouho dobří kamarádi.
Podobají se ruské oslavy titulu českým?
V kabině jsme ani neměli šampus. Chtěli jsme to nechat na Magnitogorsk, ale kvůli mlze letiště nepřijímalo. Tak jsme se vrátili na hotel, kde bylo všechno zavřené. Vypili jsme dvě třetinky teplého piva. Až druhý den v Magnitogorsku na nás čekalo tři tisíce lidí, to byla paráda. Jenže my s Jardou jsme už chtěli co nejdřív domů.
Vás hned v pondělí čeká sraz národního mužstva, sezónu si můžete prodloužit na šampionátu v Moskvě. Věříte tomu?
Určitě, loni to nevyšlo, ale hned po finále mi volal trenér Hadamczik a ptal se, jak to se mnou vypadá. Rád bych přípravné zápasy s Finy odehrál na úrovni a na mistrovství se konečně podíval.
Na co se po triumfu v Rusku nejvíc těšíte?
Na přítelkyni, rodinu, kamarády. A taky na jídlo. Tatarák si nenechám ujít.
