Článek
Na nedělní zápas v Liberci jste se musel hodně těšit, vždyť jste kvůli virovému onemocnění z léta čekal na premiéru v litvínovském dresu devět kol...
Samozřejmě jsem se hodně těšil, dlouho jsem nehrál, přece jen pořád jen trénovat je nuda.
Nedoufal jste, že si zachytáte už v pátek proti Slavii, v níž jste působil?
Byli jsme tak domluveni s trenérem, že se Slavií bude chytat Jarda Hübl a já v Liberci.
Do sezóny jste ale naskočil v době, kdy se Litvínovu zrovna příliš nedaří, na tříbodovou výhru čeká už šest zápasů...
Skleslí z toho nejsme, ale je to špatná bilance. Na druhou stranu je teprve začátek soutěže, potřebujeme nějaký zápas ubojovat a zlomí se to. Ale takovým způsobem jako v Liberci neporazíme ani třetí ligu...
Co vám na hře vašeho celku v neděli nejvíc vadilo?
Říkali jsme si, že chceme hrát bez vyloučení, a přitom za prvních deset minut jsme hráli dvakrát ve třech skoro dvě minuty a dostali tři góly v oslabení. Nehrajeme systém, který si dohodneme, a pak do toho ani nedáme srdíčko...
A jaký jste měl osobně pocit ze své hry?
Kupodivu jsem čekal, že se budu cítit hůř. Musím říct, že už jsem zdravý.
Následky borreliózy už tedy na sobě vůbec necítíte?
Ke stoprocentní kondici mi ještě něco chybí, ale není to tak špatné, abych nemohl chytat.
V Liberci jste se rozhodně nenudil, práce jste měl dost, navíc se první třetina natáhla přes padesát minut...
Náročné to bylo, hlavně kvůli té spoustě oslabení, co jsme hráli. Ale fyzicky jsem se cítil v pohodě, horší to bylo na psychiku, vždyť to byl první zápas po dlouhé době... Ale spadlo to ze mě po pár zákrocích.
