Článek
Nejprve musíme začít vaším ohlédnutím za Karlovými Vary. Jak na ně budete vzpomínat?
Samozřejmě děkuji klubu za dvacet sezón, které jsem tam strávil. A především si vážím toho, že jsem tři roky trénoval „áčko" v extralize. Dostal jsem tehdy důvěru a chtěl jsem ji splatit, jak jen to šlo nejlépe. Jako mužstvo jsme byli pokaždé pasováni do role největšího outsidera. Přesto jsme si první dva roky vedli velice dobře, ve třetí sezóně to už nevyšlo a museli jsme se zachraňovat v baráži.
Hodně jste si oddechl, když Vary uhájily extraligovou příslušnost?
Nebyla to jednoduchá sezóna pro tým ani pro mě. V polovině října přišel trenér Peter Oremus a posléze na konci ledna skončil. Dělal jsem mu asistenta a pak jsem znovu převzal mužstvo jako hlavní trenér s kolegy Antonikem a Kněžickým. Odvedli jsme to, co bylo naším úkolem. Povedlo se obstát v baráži. A pak se naše cesty rozešly. Tím mám na mysli karlovarský klub a sebe.
V karlovarském celku jste pracoval s celou řadou hráčů. Co na jejich adresu?
V té mojí první sezóně vynikl Martin Zaťovič. Dostal se jako hráč Varů do reprezentace a hned na svoje premiérové mistrovství světa a do KHL. Je to velký hokejový pracant a vynikající kluk. Teď získal po návratu z Rusku angažmá v Kometě Brno, která staví velmi ambiciózní mužstvo. Dvě sezóny podával výborné výkony ve Varech brankář Tomáš Závorka, který měl i pozvánku na reprezentační kemp. V Energii se prosadili i Michal Gulaši, Petr Pohl, dobře se etabloval Stanislav Balán a musím vyzdvihnout přínos Radima Bičánka. Velice dobrou práci odvedl pro Vary i Radek Duda, ať to s ním dopadlo, jak to dopadlo. A smekám klobouk před Václavem Skuhravým. Ohromným způsobem nám pomohl s fungováním mužstva. V pomyslném žebříčku by byl hodně vysoko. Kdybych měl před sebou seznam, tak vyjmenuji další hráče. Proto bych nerad na někoho zapomněl.
Co vás přivedlo zrovna do Liberce?
Dostal jsme nabídky z více klubů, ale jako první se ozval právě Liberec a slíbil jsem, že to vezmu. Domluvili jsme se na spolupráci. Jako hlavní trenér jsem si zažil své a budu velice rád pracovat na pozici asistenta, jak mi byla nabídnuta. Souhlasil jsem s ní a hned jsem byl přesvědčen, že s tím nemám vůbec žádný problém.
Vám je devětatřicet let, hlavní liberecký trenér Filip Pešán je ještě o rok mladší. Přesto patříte v extralize v dobrém slova smyslu k zavedeným jménům.
Tak to nevím, jestli to na mě platí (mírný úsměv). Filip Pešán toho má v klubu z postu asistenta i trenéra víc za sebou. Především mě oslovily vize, profesionalita, chuť a vůle vyhrávat a naším mottem je každodenní práce.
Určitě se setkáváte s připomínáním faktu, že z kádru Bílých Tygrů odešli po mistrovské sezóně Řepík, Vampola, Valský, Výtisk. Zabýváte se tím?
To je spíš otázka na Filipa Pešána, který zná mužstvo mnohem lépe a je i sportovním manažerem. Mohu jen konstatovat, že zmínění hokejisté se takhle rozhodli. Skončila jim smlouva nebo v kontraktu využili výstupní klauzuli. Myslím, že Filip sehnal na trhu hráče, které jsme chtěli a kteří mají předpoklady stát se adekvátní náhradou. Jsou to Jánošík, Pyrochta, Bližňák, Vantuch. Ještě řešíme pozici jednoho pravého křídla.
Osobně vás čeká v libereckém klubu i premiéra v Lize mistrů.
V této soutěži jsem také trenérským nováčkem, o to víc se na ni těším. Poměříme se s finským TPS Turku a norským Lorenskogem. Bílí Tygři hráli Ligu mistrů i v minulé sezóně a je tedy na co navazovat.
