Článek
Jak jste přijal informaci, že váš syn Yan bude hrát ve Vítkovicích?
Od malička jsem oba kluky (Paul hraje NHL za St. Louis - pozn. aut.) vedl k tomu, aby šli tam, kde je hokej populární a žádoucí. Nedávno mu neúspěšně skončil kemp v Bostonu Bruins a něco jsme hledali. Měl zajímavé nabídky z Itálie, Německa i Švédska, ale žádná nebyla tak atraktivní jako Ostrava.
Čím ho Vítkovice zlákaly?
Ve Švédsku už byl, Německo taky zná. Vítkovice byly nakonec úplná náhoda. Diskutovali jsme s Miroslavem Fryčerem a hodně pomohly okolnosti a aktuální situace ve Vítkovicích. Nevydělává tady pět miliónů, pět set tisíc ani sto tisíc. Ale Vítkovice měly eminentní zájem a Ostrava je hokejové město.
Hned v prvním utkání dal gól. Ale má na to, aby tým pozvedl v ofenzívě dlouhodoběji, jak to od něj ve Vítkovicích očekávají?
Češi mají stovky kvalitních hokejistů, ale ti nejlepší jsou pryč. Janko má na to, aby týmu pomohl. To bezpochyby. Ale kdyby byl Wayne Gretzky, tak tady není.
V čem je jeho největší přednost?
Kouč Hitchcock o něm prohlásil, že je to neuvěřitelně inteligentní hokejista. Ale dle mého je Janko spíše jako můj bratr Marián a Paľko je jako já. Marián byl tvrdý a neústupný a Janko je stejný. Umí bojovat u mantinelu, prosadit se v souboji jeden na jednoho. Je to bojovný typ, který chce puk, nevzdá se a neustoupí před nikým a před ničím. Paľko hraje více hlavou, Janko je takový průbojnější a tvrdší. Kdyby měl trochu lepší ruce, tak nehraje tady, ale v NHL. Byl tomu velmi blízko.
Máte osobně na Vítkovice nějakou vzpomínku?
Tu nejsilnější. Právě Vítkovice nám dělaly největší problémy, když jsme se Slovanem získali první československý titul v roce 1979. Na jeden zápas si pamatuju velmi dobře. Ještě tři minuty před koncem jsme prohrávali 1:4, ale dokázali jsme dát tři rychlé góly. Naše lajna s Mariánem a Antonem byla pořád na ledě a dali jsme všechny tři góly. Vítkovice pak daly ještě jeden gól, ale ten byl už po siréně a v konečném účtování se ukázalo, že ta remíza byla velmi důležitá, možná rozhodující pro první titul slovenského týmu v Československé lize. Vítkovice jsou u mě velmi silně zapsané.
Znáte ještě někoho z Vítkovic?
Znám hodně kluků, Mirka Fryčera, Láďu Svozila nebo Čerta (František Černík) se kterým jsem hrál v jedné řadě v reprezentaci. Něco jsme spolu zažili. Dal hattrick Rusům, když jsem ho měl na křídle. Jsou to krásné vzpomínky.
Nyní se do Ostravy dostanete možná častěji. Budete sem jezdit?
No právě. To byla jedna z velkých motivací, když jsem mu radil, zda Vítkovice vzít. Loni jsem chodil do Schwenningenu, což je devět hodin autem. Tady možná tři, navíc my žijeme v Pružině při Strážovských horách, odkud to máme sem hodinku a půl, úplný kousek. Co je ale nejlepší, že můžu jet do Brna, do Zlína, do Třince a jsem tu za chvilku. To mě jako rodiče nejvíce těší, ale to nebylo podstatné. Podstatné je to, že je tady silná hokejová tradice a Vítkovice měly enormní zájem.
