Článek
"Zázemí i klub samotný je solidní. Hned jak jsem přijel, tak se o mě ve všem postarali, neměl jsem nejmenší problém. Opravdu si nemůžu stěžovat," pokračoval Vašíček ve chvalozpěvech na Jaroslavl. "Město je pěkné, už jsem si ho i pořádně se Zbyňkem prošel, abych věděl, kde co najdu a trochu se vyznal," pokračoval hráč, jemuž začátky v klubu usnadnila i přítomnost krajana Zbyňka Irgla.
Ten mu pomáhá i po jazykové stránce. "Rusky jsem se nikdy neučil, to pro mě byla novinka. Ale snažím se jazyk používat a snad se to lepší. Trochu s klukama komunikuji a co potřebuji, tak řeknu. A když jde o něco složitějšího, tak mi Zbyňa pomůže," neláme si s tím hlavu. Rozdíl oproti NHL nijak zvlášť nepociťuje. "Co se týče hokeje, tak je to všude podobné. Zápasy, tréninky, člověk stejně nic jiného nestíhá."
Libuje si po boku Jašina
Musel sice trochu upravit svou hru, ale nestěžuje si. "Každý trenér má svůj systém a tomu je třeba se přizpůsobit. Ale já s tím problémy nemám, jsem docela přizpůsobivý. A zatím se herně daří a vyhráváme, takže je to v pohodě. Hokej je v Jaroslavli hodně populární, na každý zápas je vyprodáno. To je super," libuje.
Vašíček nastupuje v jednom útoku s největší hvězdou klubu Alexejem Jašinem a po jeho boku prozatím nasbíral 11 kanadských bodů v 22 zápasech. "Jašin je hráč té nejvyšší kvality a v kabině je to super kluk. Jsem rád, že tam je. Určitě je to člověk, který v hokeji hodně dokázal a ještě dokáže," tvrdí.
Takhle se v Rusku prostě žije
Jediné, co Vašíčka poněkud zaráží, je doprava na ruských silnicích. "S tím si nikdo neláme hlavu. Všichni jezdí všude a všichni všude nějak projedou, to mě fascinuje. Občas se sice ťuknou a zůstanou uprostřed křižovatky, ale to je netrápí. Je to občas trochu komický, ale takhle se tam prostě žije," usmívá se.
Díky angažmá v Evropě se Vašíček zase po dlouhé době může představit českým fanouškům v reprezentaci, naposledy oblékl národní dres ve finále mistrovství světa 2005 ve Vídni. "To jsou nádherné vzpomínky, sešla se super parta. Strašně se teď těším na návrat. Člověk pokaždé doufá, že dostane pozvánku. Hrát za nároďák je vždycky čest," řekl na závěr.
