Článek
Jak jste se dozvěděl o tom, že zůstanete hlavním trenérem Petrohradu?
Proběhlo to jednoduše a rychle. V jedenáct v noci mi náhle zvonil telefon - zrovna jsme s manželkou balili věci na cestu do Čech. Volal prezident klubu pan Medveděv a oznámil, že po dohodě s vedením klubu zůstávám hlavním koučem. Momentálně jsme stále ve spojení a probíráme možné změny v týmu během reprezentační pauzy.
Budete chtít ještě posílit kádr?
Myslím, že bychom měli získat ještě dva hráče - útočníka a obránce.
Připadá v úvahu, že by do Petrohradu přišel další český hráč (nyní jsou v klubu útočník Čajánek a brankář Štěpánek, pozn. autora)?
Určitá varianta ohledně příchodu jednoho českého hráče je ve hře. Ale už teď máme na soupisce pět cizinců, kteří mohou za jeden klub v KHL hrát, takže by muselo jedině dojít k nějaké výměně.
O výměnu si nedávno řekl zkušený obránce Zjuzin, který i přes vysokou smlouvu skončil v rezervním týmu. Co s ním bylo za problém?
Je úplně jedno, jakou má smlouvu. Rozhodují výkony a ty on příliš nepotvrdil. Navíc jeho celkový projev a chování v kabině se neslučovalo s povinnostmi, které si měl plnit. Snad se nám v jeho případě povede nějaký trejd.
Je Zjuzin příkladem toho, že s hráči, kteří už mají známé jméno, je trochu složitější práce? Vy přece máte v Petrohradu takových hráčů spoustu...
Samozřejmě, že je to jiné, než když máte v kádru řadu nezkušených mladíků. Ale důležitá je vzájemná komunikace. Když se například zavedou nějaké nepopulární věci, tak je třeba hráčům vysvětlit, proč se po nich ta záležitost chce a dokázat v praxi, že je to pro obě strany prospěšné. Je důležité řešit věci v kabině, mimo hokej... Je to celá mozaika všech možných maličkostí. Zatím jsem neměl žádný problém.
U hráčů jste si získal respekt, kapitán Sušinskij vás dokonce chválil v novinách...
Ukázalo se, že když se trenér snaží mít k hráčům citlivý přístup, tak mu věří. Rozhodně mě velmi potěšilo, co Max řekl.
Mimojiné mužstvo přirovnal ke stádu, které konečně našlo správného pastýře. Chtěl naznačit, že za vedení Zanatty vše perfektně nefungovalo?
Zavedly se nějaké nové prvky, některé věci se dělají jinak. Také se myslím více zlepšila vzájemná komunikace.
Jak pro vás byla složitá situace kolem říjnového odvolání Zanatty, přece jen to je váš přítel a do Petrohradu jste se dostal na jeho doporučení?
Já jsem ještě před jeho odvoláním dostal nabídku, zda bych mužstvo nepřevzal. Ale odmítl jsem. Bylo pro mne nemyslitelné, že bych svého přítele nepodpořil. A po pravdě - čekal jsem, že když skončí on, tak já taky. Přece jen to tak bývá, že když klub ukončí spolupráci s hlavním koučem, skončí i jeho asistenti.
Vás si ale nakonec klub ponechal a dokonce jmenoval hlavním koučem. Kromě odchodu Zanatty se jinak realizační tým nezměnil?
Ne.
Zůstal tedy v pozici asistenta i proslulý Darius Kasparaitis, ještě loni aktivní obránce s velkými zkušenostmi z NHL. Jak si zvyká na novou roli?
Jako klasický případ hráče, který se vrhne na roli kouče. Cítí se pořád jako hráč, chodí často za kluky do kabiny. Na druhou stranu poznává stinné stránky trenérské profese. Že už to pro něj nekončí koncem tréninku, ale že musí o své práci přemýšlet i celý zbytek dne a dlouho do noci.
Hodil by se vám ještě jako hrající trenér?
Určitě by to na ledě ještě zvládl, jeho fyzická kondice je naprosto v pořádku. Jenže on skončil aktivní kariéru kvůli komplikovaným zraněním. A ani po několika operacích se jej nepodařilo dát úplně do pořádku.
V Petrohradu se kromě vás zatím neztratil ani další český nováček v KHL, Jakub Štěpánek. Přitom je mu konkurentem ruský reprezentant Jevgenij Nabokov. Jak jste zatím spokojen s brankáři?
Hlavně jsem nevěděl, co očekávat od Nabokova. Na začátku sezóny nepředváděl výrazné výkony, navíc byl pod velkým tlakem médií i fanoušků. A přizpůsobit se hře v KHL není jednoduché. Ale měl jsem podobnou zkušenost s Dominikem Haškem, který mi sám říkal, že bude potřebovat více času na to, aby si zase zvykl na hru v české extralize. A Nabokov chytal dlouho v NHL a ještě složitější to bylo v tom, že přišel později do kempu. Pak to na sobě cítil v prvních zápasech. Nakonec jsme proto brankáře nasazovali podle výkonů v předchozím zápase. Což není úplně ideální, ale chtěli jsme oba stejně vytěžovat.
Momentálně je Petrohrad třetí v Západní konferenci KHL. Naznačilo vám vedení klubu, jaké umístění očekává po základní části?
Teď je nejdůležitější, aby se mužstvo konsolidovalo, uspořádalo svou hru. Samozřejmě, že bychom chtěli co nejlepší pozici před play-off, ale konkrétní cíle nijak stanoveny nebyly. Pochopitelně případná neúčast v play-off by byla tragédie, to je bez diskuse.
V Petrohradu jste v posledních týdnech zažíval hektické chvíle, měl jste vůbec čas podívat se trochu po městě?
Času je opravdu málo, ale bydlím asi 300 metrů od Ermitáže, takže to bylo jedno z prvních míst, kam jsem se zašel podívat. Byli jsme tam i s manželkou, když zde probíhala výstava Pabla Picassa a bylo to nádherné. Viděl jsem i některé chrámy na Něvském prospektu. Zatím se mi ještě nepodařilo dostat se do divadla a na balet.
O Petrohradu se říká, že je to asi nejkrásnější město Ruska. Jak se vám líbí?
Město je opravdu krásné, je tu spousta historických budov, pořád je na co se koukat. I když se tu taky člověk nevyhne dopravním zácpám, je zde určitě klidněji než v Moskvě.
Nyní jste v Česku, na jak dlouho?
Přiletěl jsem v pondělí, ale ve čtvrtek už musím být zpátky v Petrohradu na dalším tréninku. Jsem doma jen na otočku, abych viděl rodinu. Manželka už za mnou byla v Petrohradu dvakrát, ale děti studují, takže nemohou jen tak přijet. Snad za mnou budou moci přijet alespoň do Švýcarska, kde budeme koncem roku hrát Spenglerův pohár. Jinak se znovu uvidíme až někdy v únoru.
V KHL jsou momentálně i s vámi čtyři čeští trenéři, tím se jiná země pochlubit nemůže...
Je to určitě velké uznání české trenérské školy. Taky nejsme všichni zrovna nejmladší, už toho máme dost za sebou (smích). Marek Sýkora, Vláďa Vůjtek a Miloš Říha, to už jsou všechno ostřílení harcovníci, kteří si v Rusku udělali jméno.
