Hlavní obsah

Petružálek si podmanil KHL, zamiloval boršč a poslouchá, jaký je borec

Fanoušci jásají, experti se nestačí divit. Amur Chabarovsk, klub nedaleko hranic s Čínou, který si dosud o play-off nechával jen zdát, najednou kosí hvězdné soupeře a Kontinentální lize dominuje! Nejvíce chvály sklízejí české posily – Petr Vrána a především Jakub Petružálek, jenž se po letním příchodu do klubu vyšvihl do čela kanadského bodování ligy.

Foto: www.khl.ru

Hokejový útočník Chabarovsku Jakub Petružálek

Článek

Nový klub, nová soutěž. Vám však adaptace zjevně žádné potíže nečinila…

Ne že by mi vůbec nedělala potíže, ale máme v týmu Jánka Lašáka, Petra Vránu i jednoho kluka z Finska, takže je hned ráno s kým si v kabině popovídat.

Ale famózní vstup Amuru do soutěže musí být překvapením i pro vás.

Určitě to nečekal nikdo v Rusku. Dřív se říkalo, že si sem týmy letí pro tři body bez práce, teď se to úplně změnilo. Na každý domácí zápas je plno, chodí 7100 lidí, a i když se třeba prohrává, jako se nám stalo s Ufou, lidi zůstávají do konce a baví se hokejem. Sportů tu moc není, takže hokej je jasná jednička.

Setkáváte se s tím i mimo halu?

Stává se. Chodíme s Péťou Vránou na večeře a poznávají nás, projevují nám úctu nebo se podepíšeme taxikáři. Je to příjemné.

Jak projevování úcty vypadá? Chtějí si s vámi povídat nebo vás třeba zvou na vodku?

Když přijdeme do restaurace, říkají nám, že jsme borci, chtějí si potřást rukou, vyfotit si nás nebo aspoň podepsat na kus papíru.

Ruština ve škole už vás minula, zvládnete vždy pochopit, co od vás chtějí?

Už jsme tu skoro čtyři měsíce, tak jsem něco pochytil. Pár lidí tu mluví anglicky, dá se jim porozumět. Objednat jídlo a taxíka nebo odpovědět na prosbu o podpis či fotku zvládnu.

Pro většinu Čechů je Chabarovsk velkou neznámou, zkuste město popsat.

Je to mix ruského prostředí a Asie. Třeba auta tu mají řízení napravo jako v Japonsku, ale jezdí se normálně vpravo jako u nás v Čechách. Také lidi mě překvapili, holky i chlapi chodí super oblíkaní…

Jak s řízením po městě bojujete vy?

Já osobně auto nemám, bydlím deset minut od staďáku, ale kluci si teď vůz pronajali. Já chodím pěšky, ani bych auto nechtěl. Jezdí tu jak prasata.

Jak v Chabarovsku trávíte čas mezi tréninky a zápasy?

Většinou s ostatníma klukama. Jsou tu dvě nákupní centra, nahoře mají videohry. I město je pěkné, na hlavní ulici jsou fontány, teď zrovna postavili jednu novou. A když teď klukům dorazily přítelkyně a manželky, já dělám muziku, to je můj velký koníček.

Jaký styl?

Nejvíc miluju trance nebo house, ale poslechnu si i pop, nebo jazz, když se jde posedět.

Láká vás jednou vydat i svoji desku?

Beru to jako zábavu, svoji tvorbu zatím nedělám. Spíše vyrábím třeba hodinové mixy pro kamarády nebo i pro sebe, abych si to pustil, když jdu do posilovny.

V kabině už jste si svou hudbu prosadil?

Většinou se tu střídají písničky, co hrají v televizi. Běží tu anglická MTV, tak je to podobná hudba, co se hraje v Čechách, občas někdo pustí i ruský hip hop.

Co strava v Chabarovsku, odpovídá tomu, že Čína je za rohem?

Každý si tu najde své, je tu italská kuchyně, ruská nebo německá, dokonce je tu i restaurace s českými jídly, kde si můžu dát třeba koleno. Já miluju hlavně mořské plody a taky jsem polívkovej typ. Třeba boršč zbožňuju.

I české pivo je k mání?

Určitě. Až jsem byl překvapený, jak velký je tu výběr. Plzeň, Staropramen…

Takže jedinou nepříjemností angažmá v Chabarovsku jsou dlouhé přelety?

Určitě vzdálenost devíti časových pásem není příjemná, ale co je dneska příjemné… I v Americe jsou dlouhé přelety. S tímhle jsem počítal, když jsem sem šel.

Nemá pak člověk v hlavě zmatek z toho, kolik je vlastně hodin?

Jedinou nevýhodou je komunikace s Čechama, když my vstáváme, kamarádi jdou spát, je to trochu nevyrovnané. Ale je dobré, že zápasy hrajeme v sériích, třeba pětkrát v řadě doma.

Jak dlouho vám trvá cesta do Prahy?

Osm hodin do Moskvy, pak tři do Prahy, takže v součtu jedenáct.

Počítáte, že tahle štreka vás bude čekat před listopadovým turnajem Karjala?

Na reprezentaci fakt nemyslím, jsem realista. Teď jsem se soustředil na zápasy s Omskem, nekoukám, jestli přijde pozvánka. Jsme rádi, že nám to tu šlape.

Zastavme se ještě u létání, které se stalo v KHL velkým tématem po tragické nehodě týmu z Jaroslavle. Zkoumáte teď detailněji, jakým strojem na zápasy cestujete?

To nemá cenu řešit, stejná situace už je tu několik let. Bude dlouho trvat, než se v tomhle přiblíží Americe. Čekalo se, že koupí nová letadla, ale teď jsme do Popradu letěli právě s JAK-42… Snažím se na to nemyslet, jen bych se tím ubíjel. My s tím nic neuděláme, jedině prezident soutěže.

I on po nehodě tvrdil, že se zakoupí nové stroje. Už se na to zase zapomnělo?

To je typická ruská mentalita, že se pořád čeká, až se něco stane. Už předtím těch příhod bylo dost a nikdo nic nedělal, ani teď snad žádný tým letadla nezměnil.

Vedle vás se daří i Petru Vránovi, znali jste se už předtím, než jste se potkali v Amuru?

Znali, z juniorské ligy v Kanadě i z reprezentačních výběrů. Byli jsme spolu v kontaktu, můžeme si tady spolu dělat srandu i z Jánka Lašáka, dáváme mu zabrat. (úsměv)

Vrací vám to?

Jasně, je Slovák, žil dlouho v Pardubicích, máme stejný smysl pro humor.

Ve finské Raumě jste se spoluhráči po zápase slavil vítězství improvizovanými scénkami, už na něco podobného došlo i v Chabarovsku?

To ne, jen zvedáme hokejky. Ruská mentalita je jiná, nechci nic začínat, aby pak neříkali, že machruju. Spíš to pojímáme týmově.

Dlouho jste se snažil prosadit v zámoří, jenže jste odehrál v NHL jen dva zápasy a prohlásil, že jste o této soutěži ztratil iluze. Jak jste to myslel?

Tak, že NHL je hodně o politice. Někdo je u generálního manažera oblíbený a hraje, pak je tam x hráčů na stejné nebo lepší úrovni, a nehrají. Já těch šancí moc nedostal…

Takže vás to zpátky netáhne?

Určitě je to pořád nejlepší liga na světě, i když si myslím, že spousta hráčů z NHL by si tady nebo ve Finsku nezahrála.

Reklama

Související témata: