Článek
Už při příchodu ke stadiónu bylo zřejmé, že domácí prostředí bude mít, stejně jako při prvním vzájemném souboji v holešovické hale, Slovan. Skupinkami oděných do světle modré barvy se to jen hemžilo a slyšet byla převážně slovenština.
„My sme Slovan, my sme tu doma," spustili pár minut před utkáním příznivci bratislavského týmu, a když jejich oblíbenci poprvé vjeli na led, strhl se bouřlivý aplaus. Zato nástup svěřenců kouče Václava Sýkory doprovázel ohlušující pískot.
„Počítali jsme s tím, že v Praze budeme v přesile. Je vidět, že Slováci berou zápasy s českými mužstvy prestižněji, jsou nabuzenější. Zvlášť krásné bylo slyšet všechny slovenské fanoušky zpívat naši hymnu, to na duelech v Bratislavě nebývá pravidlem," říkal příznivec "belasých", dvaačtyřicetiletý Marek.
Na Višňovského nezapomněli
O co nejhlasitější podporu se ze všech sil snažil i domácí kotel, slyšet však až na výjimky byl jen při oslavách gólů. To hostující fandové vydrželi povzbuzovat celý zápas, náladu jim nezkazil ani brzký inkasovaný gól a nakonec mohli slavit vítězství 4:3.
„Ľubo ďakujem!" nezapomněli přitom na Ľubomíra Višňovského, jemuž vedení KHL kvůli platnému kontraktu se zámořskými NY Islanders zamítlo žádost o pokračování v kádru bratislavského celku a proti Lvu už nenastoupil.
