Článek
K národnímu týmu se připojil pouhých deset dní před startem světového šampionátu v Moskvě a ze všech sil chce zabojovat o nominaci. „Myslím si ale, že jsem na úplně stejné startovní čáře jako ostatní kluci. Může se klidně stát, že mě trenéři pošlou už po zápasech se Švédy domů, což bych ale samozřejmě hrozně nerad," zahání hned chmurné myšlenky.
„Ještě nikdy jsem na mistrovství světa nehrál, a tak mám obrovskou motivaci pokusit se tam dostat. Bruslit jsem během šesti volných dnů rozhodně nezapomněl, žádnou zničující únavu taky necítím. Když se vyhrává, tak si člověk takové věci ani nepřipouští. Naladěný jsem dobře, do hokeje mám velkou chuť a teď jen předvést takovou hru, abych trenéra zaujal a výkonem přesvědčil o místo v sestavě pro mě," tvrdí Filippi.
Padlo pár piv
Hned přibližuje, jak se slavil v Rusku zisk Gagarinova poháru. „Se spoluhráči jsme to zlehka zapili, padlo pár piv, dali jsme si i dobrou večeři, avšak oficiální velká oslava je plánovaná až po mistrovství 27. května, takže se do Ruska ještě vrátím," tvrdí z Trutnova pocházející útočník, jenž prožil dosud největší úspěch v kariéře.
„Přesně pro takové chvíle člověk tu veškerou hokejovou dřinu podstupuje," uvažuje Filippi, jenž se stal hrdinou čtvrtého finálového duelu. Jeho trefa znamenala vítězství 1:0 a srovnání série na 2:2. „To byl můj životní zápas, přestože jsme v něm asi nebyli lepší. Jen jsem se modlil, aby CSKA nevyrovnalo," přiznává.
„Když jsme vyhráli sedmý zápas na ledě CSKA a titul byl náš, dostavily se nádherné pocity, jaké jsem ještě nikdy nepoznal," líčí Filippi. Částečně to podle něj lze přirovnat snad jen k euforii po záchraně s Libercem v extraligové baráži před třemi roky. „V Magnitogorsku teď celé město triumfem žilo, po návratu z posledního finálového zápasu v Moskvě na nás čekala už na letišti spousta fanoušků," vybavuje si Filippi.
Přítelkyně oslavy zakázala
Mistrovský pohár v této sezóně vybojoval i jeho někdejší klub v extralize. „Když jsem odešel, tak se Bílým Tygrům konečně začalo dařit," říká v žertu a pak vážněji dodává: „Ten titul rozhodně není můj, k němu se vůbec nesmím hlásit. Byl jsem ale přímo v hledišti při pátém finálovém utkání extraligy v Liberci i na šestém v Praze a s tátou jsme hrozně moc fandili."
Nakonec přiznává, že klíčové okamžiky vítězného tažení s bývalými spoluhráči prožíval, jako kdyby byl sám na ledě.
„Moc jim titul přeju. Do libereckých oslav jsem se ale na jasný příkaz přítelkyně zapojit nesměl. Tvrdila totiž, že by mě kvůli tomu asi hodně dlouho neviděla, a protože ji mám rád a vím, že to se mnou myslí dobře, tak jsem ji poslechl," směje se Filippi.
