Hlavní obsah

Zlaté časy českého hokeje ještě nekončí

PRAHA

Pět triumfů českých hokejistů na MS za posledních devět let nelze přičíst jen náhodě či štěstí, nikomu nepatřil trůn na šampionátech vrcholících vyřazovacími zápasy častěji. Naposled Češi rozezněli zlatý zvonek v neděli, kdy ve finále šampionátu ve Vídni nepovolili takřka nic dvojnásobným obhájcům z Kanady.

Článek

Slova televizního komentátora Roberta Záruby po finále s Kanadou o ještě jednom zlatém večírku pro historicky nejúspěšnější generaci potvrzují báječné hokejové časy. Při analýze příčin letošního úspěchu lze najít tři základní věci spojující všechny celky, které došly až k titulu.

Soudržnost týmu

Zní to jako klišé, ale hokejisté udělali znovu skvělou partu, podobně jako ve Vídni před devíti lety nebo na přelomu století v období zlatého hattricku. "O tom to často je. Prvním předpokladem je, aby to v týmu klapalo a každý tam znal svou roli," říká někdejší kapitán reprezentace Robert Reichel, jenž měl trofej šampiónů nad hlavou hned třikrát.

Dobré vztahy uvnitř kabiny se pak přenesou na led, kde se hráči obětují pro tým a nikdo si nehraje na hvězdu. Letos to jasně ukázal Jágr, jenž i se zlomeným malíčkem šel do boje a rozdával skvělé přihrávky. Alchymie týmu je věc složitá, ale při všech prvenstvích se dařilo propojit zkušenost s dravým mladím.

Navíc se letos v šatně často připomínal také tragicky zesnulý kouč Hlinka a heslo Hrajeme i za Ivana mělo hodně velkou sílu. "Táhli jsme za jeden provaz a měli i štěstí, které je na zlaté cestě vždy potřeba," tvrdil nejlepší střelec mužstva na letošním turnaje Martin Straka.

Základem obrana a skvělý brankář

Národní mužstvo nikdy netriumfovalo útočnou silou, vždy muselo hrát chytře zezadu. "Úspěch mohl přijít jedině při funkční defenzívě, to je klíčová činnost mužstva," věděl i kouč, který ukáznil ofenzívní choutky řady hráčů. Na mistrovství pak jeho svěřenci inkasovali v devíti zápasech jen devětkrát, ačkoli i mezi beky se mluvilo o převaze útočných typů.

Při každém triumfu byl i gólman výraznou oporou. Dříve Turek, Čechmánek či Hnilička cestu ke zlatu doslova vychytali a tým na ně v kritických okamžicích spoléhal. Dlouho podceňovaný Vokoun letos ukázal, že to dokáže také. Měl důvěru trenéra, ačkoli prožil špatnou sezónu. "Uměl se v rozhodujících momentech skvěle soustředit a po zásluze se dočkal i individuálních ocenění. Pro mne je to nejlepší brankář na světě," tvrdil Vladimír Růžička.

Kouč věří hráčům

Na střídačce zlatých týmů vždy stál trenér, který věřil hráčům. Bukač, Hlinka i Augusta to sice každý jinak, ale uměli. Růžička se předvedl ve Vídni jako skvělý praktik a nositel Hlinkova odkazu, který hráče rovněž skvěle kočíroval. V průběhu zápasů dokázal měnit taktiku, pružně reagoval na jejich vývoj. Míchal řadami, nechal sedět i velká jména, když jim to nešlo. Věřil hráčům a oni si toho vážili a vraceli mu to.

Foto popis| Obránce Marek Židlický (vlevo), na snímku s Američanem Brianem Giontou, se při své premiéře na MS dostal mezi hráče All Star.

Reklama

Související témata: