Článek
„Přitom jsme hráli zcela vyrovnaný zápas, bohužel oni dali o gól víc. Je smutné pro tak dobrý tým, který jsme tu měli, končit už ve čtvrtfinále po brance, kdy se puk v prodloužení tak trochu náhodně odrazil do naší sítě,“ říkal Hadamczik. „Tým umřel tak trochu na krásu. Předváděli jsme pěkný hokej, jenže turnaj se bude hodnotit jako neúspěšný. Teď se určitě ozvou kritici, člověk ale někdy odvede maximum, přesto se úspěch nedostaví,“ tvrdil.
„Je mi líto těch kluků, sportovní štěstí jim nepřálo. Každý tým má své hrdiny i ty padlé, ale nedělal bych viníka z Hniličky. Čtvrtfinále odchytal dobře, spíš tam z naší strany chyběla větší zarputilost v předbrankovém prostoru, kde to občas dost bolí. Další příčinu vidím v neproměnění přesilovek, to zklamání budu do konce života nosit v hlavě,“ přiznal Hadamczik.
Milan Hnilička, jenž se po zápase hodně dlouho zdržel na dopinku, tak bude mít navěky před očima asi dlouho ten okamžik, jak tečovaný puk zajíždí za čáru a je konec... Zdrcený brankář pak dlouho ležel na ledě a kousek od něj křepčil shluk vítězů.
Na modré čáře při hymně soupeře stáli čeští hokejisté se skelnými pohledy zabořenými do ledu. Zato Švédové při odchodu z ledu hulákali jak na lesy a velebili gólmana Lundqvista. Nebýt jeho, letěli by ve středu domů oni. Místo nich se vrací Češi.
