Článek
Tradičně nejzaměstnanější při přesunu byli čeští maséři, kteří ve středu od půl sedmé ráno balili věci v mannheimské kabině . „Kolem Kanaďanů tady organizátoři kmitali jako mravenečkové, nosili jim tašky a nachystali pro ně i náklaďák se sklápěcí plošinou. Byl to docela cvrkot, zatímco u nás jsme sami ve dvou odtahali a naložili dvě dodávky plné věcí a každý z hráčů si pak přinesl svůj bágl,“ tvrdil Petr Bílek.
Jeho kolega Pavel Vlašic vzápětí vysvětloval, jak přišel ke třem stehům na pravé ruce. „Nastavil jsem puku letícímu na střídačku hrdinně loket, přesto se to ještě odrazilo Gřegořkovi do obličeje,“ líčil pohromu. „Jedna kanadská rána a sundá hned dva Budějovičáky,“ kroutil nad tím hlavou Bílek.
Mají kabinu po Bělorusku
Kolem půl jedenácté už hokejisté mohli vyrazit na téměř tříhodinovou cestu autobusem do 250 km vzdáleného dějiště čtvrtfinálového utkání. Tam se bleskově ubytovali v hotelu Pullman nedaleko kolínského Dómu a v Lanxess Areně obsadili kabinu po vyřazených Bělorusech.
„Oproti Mannheimu jsme se v šatně trochu museli uskromnit, ale nějak se tam povedlo celý tým naskládat a nevadilo by nám se tam mačkat až do konce turnaje,“ přiznal kapitán Tomáš Rolinek. „Přijeli jsme sem něco uhrát a nebalit se hned po jednom utkání. Doufám, že ve čtvrtfinále si udržíme přístup jako v povedených zápasech proti Švédům a Kanaďanům. Je mi ale jasné, že jestli chceme porazit Finy, tak musí zachytat výborně Vokoun,“ navázal Růžička.
Večer reprezentanti v hale, která pojme přes osmnáct tisíc diváků, absolvovali trénink. „Byl dobrovolný, nikoho jsem na led nenutil. Nechal jsem to na hráčích, jak se cítí po cestě, ale šli všichni,“ řekl kouč Vladimír Růžička, jehož svěřenci odehráli během dvaceti hodin náročné duely s Lotyšskem a Kanadou, v nichž museli uspět, aby předčasně nevypadli. „Zafungovala nám procházka před zápasy místo rozbruslení, třeba kluky zase pošlu někam do lesíčka,“ usmál se nakonec trenér.
