Článek
Bývalý člen týmu slavných Red Wings z Detroitu, v jejichž kabině má dosud svou skříňku včetně jmenovky, se však v posledních dnech dočkal alespoň jednoho významného zlomu. Od téměř osudové chvíle se poprvé po patnácti měsících postavil na brusle s hokejkou v ruce, byť pouze na zamrzlém rybníku v okolí Detroitu. "Často jsem ve filmech vídával děti v Kanadě, jak bruslí na dvorku či rybníku. A záviděl jsem jim to, protože já jsem něco takového dělat nemohl," přiznal Fischer deníku Toronto Star.
Svůj "návrat na led" si opravdu užíval, ačkoliv s jeho skutečným comebackem do koloběhu NHL v dresu týmu, s nímž v roce 2002 vybojoval Stanleyův pohár, to zatím příliš dobře nevypadá. "Bylo fajn si takhle volně zabruslit, bez jakéhokoliv tlaku. Mohl jsem si dělat, co jsem chtěl, a cítil jsem se opravdu jako dítě," vyznal se ze svých pocitů Fischer.
Spolehlivý zadák, kterého si Detroit vybral v roce 1998 jako 25. hráče celkového pořadí draftu, však ani při tomto volném bruslení nesměl odložit defibrilátorovou vestu, jež monitoruje jeho srdeční rytmus. Fischer ji nosí nepřetržitě od té doby, co se jeho srdce náhle zastavilo - 21. listopadu 2005 při domácím utkání proti Nashvillu.
Návrat není nemožný
Jeden z jeho blízkých přátel a zároveň také jeden z lékařů Red Wings, kteří mu tehdy zachránili život, Anthony Colucci, připouští, že dosud neviděl vrcholového sportovce, který by se po zástavě srdce vrátil do profesionálního sportu. "Ačkoliv se nikdo takový dosud neobjevil, neznamená to, že to není možné," odmítl se Fischer vzdát své naděje.
Jak však následně připustil, ztratil důvěru ve své tělo. Důvodem byly další dva případy srdeční zástavy, které se mu na rozdíl od toho prvního přihodily v klidu domova. "Pokaždé, když jdu do schodů a můj srdeční rytmus se zvyšuje, jen tak si říkám, co se stane tentokrát," uvedl Fischer.
Radost má ze syna
Zadák, kterého legendární trenér Scotty Bowman přirovnával k Larrymu Robinsonovi, jednomu z nejslavnějších obránců historie NHL, si nyní může alespoň užívat výchovy pětiměsíčního syna, kterého má s přítelkyní Avery. "Až do toho osudového momentu byl pro mě hokej na prvním místě, vše ostatní bylo druhořadé," vzpomněl Fischer. "Nyní však poprvé v životě cítím, že mohu mít na něco výrazný vliv nejen jako hokejista," dodal.
Pokud by však osud Fischerovi návrat do hokeje nejvyšší úrovně neumožnil, šestadvacetiletý hořovický rodák se své milované hry nevzdá. "Vždycky je tu alespoň hokej na rybníku," uzavřel zpověď své duše Fische
