Článek
New York Rangers dlouho čekali na sezónu, kdy si zahrají play-off. Prokletí postupu do Stanley cupu bylo zlomeno až díky řadě českých hráčů. Těší vás to?
Jsme rádi, že zrovna česká kolonie pomohla vrátit Rangers do bojů o Stanley cup. Důvěru, kterou do nás vedení klubu vložilo, se snažíme splatit, a snad se nám to třeba i letos povedlo. Byla to zvláštní sezóna. Po špatném úvodu jsme se zlepšili a konec byl už vynikající. Stáhli jsme neskutečnou ztrátu na postup do Stanley cupu. Super bylo ještě první kolo, ale pak přišlo veliké zklamání. Soupeř nebyl lepší, měli jsme na něj, jenže to nevyšlo.
Je výhodou, že v klubu hraje tolik Čechů, nebo jste pod větším tlakem?
Je to možná zvláštní, ale já necítím žádný tlak. Když jsem podepisoval s Rangers, měl jsem trochu obavy. Dříve v NHL jsem v klubu nikdy nezažil více než dva Čechy, spíše jsem býval v kabině jediný. Nevěděl jsem, do čeho jdu. Měl jsem strach, jestli si povahově sedneme, taky jsem se obával, že by v případě neúspěchů lidi po nás mohli jít. Nakonec to dopadlo skvěle.
Takže česká parta v Rangers funguje bez problémů?
Všichni kluci jsou hodně šťastné povahy, milují srandčiky, pohodičku. Rozumíme si. Vůbec jsem nepocítil, že by nám někdo vyhrožoval, že jsme Češi, a když se nebude dařit, že nás pak rozpráší. Myslím, že nás vedení nevybralo náhodou. Mančaft se vytvořil kolem Jardy Jágra a bylo jasné, že on bude chtít kolem sebe dobré hráče, ale zároveň pohodáře. Sedli jsme si fakt skvěle.
Údajně se v New Yorku stýkáte nejen na stadiónu, ale i mimo něj.
Je to tím, že si bezvadně rozumějí i rodiny. Setkáváme se často, chodíme na večeře, letos jsem byl se spoluhráči a jejich blízkými i na dovolené. Vyrazili jsme se Strakovými a Rozsívalovými, bylo to moc fajn. I tím je asi jasné, že nějaká ponorková nemoc absolutně nehrozí.
Mediální pozornost na sebe strhává především Jaromír Jágr, takže ostatní hráči klubu jsou za ním trochu v ústraní. Vyhovuje vám to?
Je to hodně individuální. Někteří hokejisté se zástupci médií komunikují rádi, jiní zase, i když třeba hrají v mužstvu významnou roli, chtějí zůstat spíše v pozadí a v klidu. Já tvrdím, že jsme natolik dobře placeni, že musíme i tlak ze strany novinářů zvládnout. Pokud ale mám hovořit za sebe, tak se nikam netlačím, publicitu moc nevyhledávám. Odpovím vždy na všechno, na co se mě kdo zeptá, ale nemusím při rozhovorech stát v první řadě.
Jak tohle všechno snáší samotný Jaromír Jágr?
Já myslím, že Džegr v tom především umí perfektně chodit. V podstatě si s novináři hraje a jinak si stejně dělá, co chce. Podle mě je ale i velký rozdíl mezi žurnalisty u nás a v Americe. Tady doma se pořád něco hledá. Moc noviny nečtu, když se mi ale některé deníky dostanou do ruky, tak se občas člověk chytá za hlavu, jak může někdo něco takového napsat. Jarda si to všechno perfektně kontroluje, navíc mu hodně pomáhá i tým lidí, který je v klubu angažován na public relations. Ti lidé se snaží udržet zájem médií o Džegra v nějaké rozumné míře, aby ho to pak už neodvádělo od hokeje a výkonů na ledě.
Vraťme se k hokeji. Vy jste byl s minulou sezónou osobně spokojen?
Bylo tam pár zranění, ale to k hokeji patří. Já vždycky kouknu jenom na statistiku plus a minus bodů, což je má vizitka defenzivního obránce, a tam jsem mohl být docela spokojen. Bodů by mělo být trochu víc, jenže já na individuální statistiky moc nehledím. Je mi dvaatřicet, zatím jsem toho v kariéře moc nevyhrál, takže spíš mě zajímá úspěšnost týmu. Myslím si, že jsem i dost sebekritický, takže pocit po skončení sezóny a vyřazení ve Stanley cupu byl hořký.
Nezačíná vás občas přepadat obava, že vysněnou trofej nikdy nezískáte?
Nechci si to připouštět. Člověk si musí uvědomit, že spousta hokejistů hrála NHL hrozně dlouho a nikdy na Stanley cup nedosáhla. Snažím se v každé sezóně dát tomu fakt maximum, a pak se uvidí, jestli to vyjde. Samozřejmě bych moc rád trofej zvedl nad hlavu, nebo třeba o ni alespoň bojoval až do konce. Nechci se tím však svazovat. Co se má stát, to se stane.
V Rangers máte dál platný kontrakt. Klub byste tedy měnit nechtěl?
Určitě ne. Rangers, to je prostě stará škola. Vedení týmu i fanoušci jsou na naší straně. Hodně se to tam za poslední roky změnilo, prostě i lidé vnímají, že se snažíme odedřít vše, i když se nám třeba až tak nedaří. V klubu vládne prakticky pořád pohoda, protože všichni vědí, že nic neodflákneme. V New Yorku navíc máme klid i ve městě. Když jsem hrál ve Vancouveru, byli jsme tam za celebrity. Teď se ve velkoměstě ztratíte v davu, na chodníku potkáte třeba Madonnu. Mě popularita těší, ale opravdu mi víc vyhovuje klid. A ten v New Yorku mám.
