Článek
Musíte teď ledovat kolena po každém utkání?
To jedno mě pobolívá pořád. No a to druhé si nechám zabalit do ledu preventivně. Už jsem starší pán, je to potřeba.
Takže si pokaždé vybavíte ten nešetrný zákrok Martina Erata z přípravného zápasu s Nashvillem.
No jo, co nadělám? Martin to neudělal schválně a už se mi stejně omluvil. Nejdřív mě to omezovalo docela hodně. Koleno cítím, jenže já nechci vysedávat v hledišti, já chci hrát.
Momentálně jsou výsledky Columbusu jako na houpačce. Chtělo by to už nějakou sérii výher, nemyslíte?
To by teda chtělo! V minulých letech jsme si to vždycky pokazili už na začátku sezóny, druhou polovinu jsme hráli dobře, jenže to už nám bylo houby platné. Potřebujeme udělat šňůru dvou tří zápasů, abychom se uchytili pevně v osmičce a tam se drželi až do konce základní části.
Hrajete za Blue Jackets už sedmou sezónu, to jste si nářků od trenérů a fanoušků, že jste se ještě nikdy nedostali do play off, vyslechl jistě dost. Co Ken Hitchcock, patří mezi kouče, kteří vám to dají sežrat, když se nedaří?
Je nás vlastně v týmu šest starších, takže se ta kritika aspoň trochu rozloží (usmívá se). Hitchcock je přísnej, je to pedant. Pochválí, jen když vidí nějaké výsledky.
Do mužstva přišli Michael Peca, ale i Jiří Novotný a Jan Hejda. Máte pocit, že je teď tým dobře poskládaný?
Šance na play off je velká. Když to zase nějak nepokazíme, pochopitelně.
V Columbusu je už dost dlouho početná česká kolonie, ačkoli se obměňuje. Jen vy a Rostislav Klesla zůstáváte. Co ti letošní nováčci Hejda s Novotným, udělají vám mazákům alespoň nějakou party?
Nic mi teda neříkali... S týmem ale chystáme Halloween party, třeba se toho ujmou.
Columbus má nový management, už jste se jim svěřil se svým rozhodováním, zda pokračovat v Americe, nebo se vrátit do Sparty?
Nechal bych to na jindy, ale v zásadě existují pořád tyhle dvě možnosti. Musím to pořádně promyslet.
Jiná varianta není? Třeba hrát za nějaký tým, který se stále dostává do play off?
Já mám tu motivaci hrát o Stanley cup s Columbusem. Jakmile si někde zvyknu, tak se mi pak už nikam jinam nechce.
Nedávno se v Columbusu psalo o vašich dřevěných hokejkách. Někteří vaši spoluhráči tvrdili, že ani jako kluci takovou hokejku neměli a hráli už jen s umělými materiály.
Takže ani nevědí, o co přišli. Prý je nás v NHL už asi jen dvanáct, co máme tyhle pádla.
Vyhovuje vám dřevo i proto, že jste spíš tvůrce hry a žádný velký střelec?
Přesně tak, mnohem líp cítím puk. S dřevěnou hokejkou už to taky doklepu.
To vás ale musí management milovat, vždyť vy jim ušetříte!
No, myslím si, že mě tu fakt mají docela rádi.
Jakou roli ve vašem rozhodování o tom, zda ještě zůstanete u Blue Jackets, sehraje fakt, že váš syn Míša v Americe začal chodit do školy?
To jsou ty věci, na kterých mi záleží. Není to otázka jednoho dne, že bych si řekl: Tak a teď balíme.
Vaší dceři Denisce jsou tři měsíce. O prázdninách jste tvrdil, že se do jejího přebalování moc nehrnete. Už jste se v tomhle směru zlepšil?
Moc ne. Život hokejisty je neustále o tom samém. Tréninky, zápasy. Neříkám, že se dětem nevěnuju, ale ten hlavní nápor je samozřejmě na manželce. Proto taky spím se synem v pokoji, aby mě malá Deniska v noci nebudila a já pak nejezdil po ledě jak mátoha.
