Článek
Šest zápasů nic a teď jste za dvě utkání nasbíral pět kanadských bodů. Cítíte, že jste ve Phoenixu našel parketu?
Já myslím, že hraju pořád stejně. Už jsem to říkal i místním novinářům, ale prostě jsem byl ve správnou chvíli na správném místě.
Čtyřikrát v řadě jste vyhráli, zamíchal předtím kouč Wayne Gretzky nějak divoce se sestavou?
Spíš naopak, poslední tři zápasy s námi trenér moc nešachoval. Hraju s Martinem Hanzalem a dalším mladíkem Winnikem. Dohromady to celkem funguje.
Hanzal je nováčkem, nechá si poradit od mazáka jako vy, který hraje NHL šestou sezónu?
Já mu domlouvám a usměrňuju ho neustále! (rozesměje se) Ale ne, mluvíme spolu na ledě pořád, to je prostě normální. Je to nutnost.
Gretzky vás do novin velebil, jaký jste vytříbený technik, ale zároveň skvěle bráníte. Navíc jste s osmi góly nejlepším střelcem týmu v sezóně. Existuje větší uznání, než když vás pochválí nejlepší hokejista historie?
Přesně to jsem si říkal. Ale zase to nepřeceňuju. Do novin si každý trenér může vykládat, co chce, jenže vždycky bude záležet na tom, kolik mi dá času na ledě. A s tím jsem zatím ve Phoenixu absolutně spokojený. Tolik minut, jako mi dává Gretzky, jsem nikde neměl.
Teď vyhráváte, ale co předtím? Musel na vás Great One také občas zařvat?
Nevybavuju si, že by od začátku sezóny zařval. Všechny problémy řeší ve velkém klidu. Co říká, má taky hlavu a patu. Ve své pozici na nás zvyšovat hlas nemusí, respekt má stejně.
Kojoti čekají na postup do play-off čtyři sezóny, cítíte ve Phoenixu velkou touhu zahrát si o Stanley cup?
Přes léto se tým dost obměnil, jsme asi nejmladší mužstvo v celé NHL. Dřív tu měli velká jména a nic z toho. Vedení to prostě vzalo za jiný konec a v tabulce teď máme 11 výher a 10 porážek. Podle mě management ani nečekal, že se nám bude takhle dařit.
Za vaším posledním vzestupem je příchod ruského gólmana Bryzgalova z Anaheimu. To byl od vedení výborný tah, souhlasíte?
Jasně, čtyřikrát zachytal fantasticky. My nehráli zle, jenže pak jsme se třikrát po sobě potkali se San Jose a Sharks nás třikrát přejeli jak zamrzlou řeku. Tak vedení vzalo Bryzgalova.
Přitom jste měli v týmu tři brankáře. Švýcar Aebischer, Kanaďan Auld i Švéd Tellqvist si v NHL už nějaké jméno udělali.
Mně bylo divné, že v mužstvu jsou po kempu pořád tři gólmani, kteří vlastně netuší, kdo z nich je jednička. To pro ně musela být dost obtížná situace, ale teď se to vyřešilo. Auld je na farmě, Aebischer ve Švýcarsku a chytá Bryzgalov.
Pro vás osobně muselo být určitě lepší, když jste šel z Chicaga do týmu plného mladíků, než abyste se do sestavy probíjel přes hvězdy.
My tu lídry jako Doana nebo Jovanovského máme, pak tu jsou ale hráči, co třeba nemají tolik zkušeností, ale zase mají obrovskou snahu se prosadit. Já byl v NHL vyměněný už třikrát, čili jsem to nebral tragicky. A když jsem se kouknul na soupisku Phoenixu, tušil jsem, že si zahraju dost. Když se podíváte, jak je Západní konference vyrovnaná, tak si říkám, že play-off by mohlo být v našich silách.
Ale v život v Arizoně, to je proti Chicagu dost výrazná změna, ne?
To zas jo. My bydleli přímo v centru a ve Phoenixu musím jezdit z domova do haly snad padesát kilometrů. Je to všechno víc roztahané.
Výhodou určitě je, že v týmu máte i dva Čechy, Martina Hanzala a Zbyňka Michálka. To potěší, ne?
Zbyněk je tu už třetí rok, takže mi na začátku dost radil. Ale já měl na české spoluhráče vždycky štěstí, ať to bylo v Coloradu, Carolině nebo v Chicagu.
