Článek
Pro dvojku draftu 1988, kdy si Lindena vybral právě Vancouver, zůstane posledním zápasem kariéry duel 5. dubna proti Calgary, který Canucks prohráli 1:7. Na začátku třetí třetiny odstoupili všichni hráči na ledě od středního kruhu pro vhazování, aby si mohl Linden vychutnat ovace zaplněného hlediště. "Pro někoho, kdo nemá zrovna moc rád pozornost, to bylo těžké. Byl to mimořádný večer," řekl tehdy Linden po utkání.
Dlouholetá opora se za 16 sezon v barvách Canucks vyšplhala na první místo klubové historie v počtu asistencí (415). S 318 brankami patří Lindenovi druhá příčka za Markusem Näslundem. Linden oblékal také dres New York Islanders, Montrealu a Washingtonu. Celkem odehrál v NHL 1382 zápasů, ve kterých nastřádal 867 bodů díky 375 gólům a 492 finálních přihrávek. Ve 124 utkáních play off přidal 99 bodů za 34 přesných tref a 65 nahrávek.
Zisku Stanley Cupu byl nejblíže v roce 1994, kdy Vancouver podlehl až v sedmém rozhodujícím utkání Rangers. Kanadu reprezentoval na olympijských hrách v Naganu, stříbro vytěžil ze dvou účastí na světovém šampionátu (1991 a 1998). Je znám svými aktivitami v oblasti charity.
V roce 1997 obdržel King Clancy Memorial Trophy udělovanou hráči, který nejlépe prokazuje své vůdcovské kvality na ledě i mimo něj. Během výluky v NHL v ročníku 2004/05 pocítil coby prezident hráčské asociace NHLPA zlobu hokejové veřejnosti. Později byl několika hráči kritizován kvůli dohodě uzavřené s vedením soutěže a proto, že podporoval bývalého výkonného ředitele asociace Teda Saskina.
