Článek
O Fischerově budoucnosti stále není jasno, mistr světa z Vídně 2005 ale na začátku týdne v rozhovoru pro televizi Fox Sports uvedl, že jeho cílem je návrat na nejvyšší úrovni. "Samozřejmě, že hokej se dá hrát na různých úrovních. Pro mě ale představuje plnohodnotnou cestu zpátky pouze návrat do NHL v dresu Detroitu. Nikde jinde bych už hrát nechtěl," řekl.
Fischera postihl 21. listopadu 2005 náhlý výpadek srdečního rytmu a lékaři Detroitu českého obránce "nahazovali" pomocí autodefibrilátoru. Proto si uvědomuje, že vedení Red Wings či jiného klubu už o jeho služby nemusí mít zájem. Přece jen boj o život přímo na střídačce je dost pádným argumentem.
"Rozhodnutí o mém návratu není jen na mně. Uvědomuji si, že pokud se vrátím, ponese odpovědnost spousta dalších lidí. Je otázkou, zda toto riziko podstoupí. Nemám z toho ale strach. Po tom, co jsem prožil, jsem vlastně ztratil obavy z mnoha věcí, které mě dřív trápily. Po podobném zážitku si uvědomíte spoustu věcí a já si je skutečně uvědomil. Často se říká, že zdraví je na prvním místě. Skoro každý to říká. Málokdo se ale dostane do situace, kdy si uvědomí váhu téhle věty. Já jsem takovou situací prošel," pravil.
Mlhavé vzpomínky
Na osudný okamžik, který zásadně ovlivnil vývoj jeho hokejové kariéry, má mlhavé vzpomínky. "Pamatuji si poslední střídání, vlastně poslední střídání mé dosavadní kariéry. Pak jsem přijel na střídačku a další vzpomínku mám až na nemocnici," rozpomněl se na listopadový večer.
Zhruba 40 minut mezi uvedenými momenty v paměti nemá. "Možná si kvůli tomu ani nikdy neuvědomím, jak vážné to se mnou opravdu bylo. Když jsem se probral v nemocnici, cítil jsem se v pořádku. Chodila za mnou spousta lidí a říkala: Je nám to moc líto. A já stále odpovídal: Proč? Mohlo to být mnohem horší," vyprávěl.
Bere to jako vítězství
Při rozhovoru nechtěl sklouznout ke klišé, ale šťastný konec osudného večera bere podle svých slov jako dar. "Když to přeženu, tak mě vlastně potkala ta nejlepší věc. Nechci, aby to znělo špatně, ale pokud se dostanete do situace, kdy během chvilky můžete odejít, pak si setsakra uvědomíte, jak je skvělé, že vám fungují všechny orgány, že dýcháte, vnímáte. Je to jako vyhrát v loterii. A já vyhrál. Bylo to mé velké vítězství a žádné další už možná ani nepotřebuji. Nestresuji se obyčejnými věcmi, užívám si každého dne," prohlásil.
Přesto mu ale trvalo několik měsíců, než se se situací vyrovnal. "Samozřejmě, že první týdny po té události byly dost stresující. Neustále jsem se ptal sám sebe, proč se mi to stalo. A zda to nemůže přijít znovu. Co bude s mou kariérou. V té době pro mě byl hokeje tou nejdůležitější věcí na světě. Během těch několika měsíců jsem si ale uvědomil, že pokud nejste zdraví, tak můžete mít peněz kolik chcete a slávy ještě víc, a stejně je vám to k ničemu," uzavřel Fischer.
