Článek
Jak se po třech trénincích s národním týmem na velkém kluzišti cítíte?
Přiletěl jsem v neděli ráno, jsem z časového posunu ještě trochu unavený. Je to docela rozdíl.
Jak vaši účast v reprezentaci prožívá váš otec, sám bývalý reprezentant?
Celá rodina je nadšená, že jsem mezi výbornými hokejisty. Hlavně, abych se do Moskvy podíval.
Neměl jste obavy, jestli vás Edmonton na šampionát pustí?
Měl jsem nějaké problémy s ramenem, takže jsem trochu strach měl. Ale vyšli mi vstříc, nemám žádný problém.
Berete účast v národním týmu jako vysvobození z trpkého konce sezóny, kdy jste vyhráli jen dva z posledních dvaceti zápasů?
Byla to bída, ale na druhou stranu pro mě to byla zkušenost. Na to, jak jsem mladý, jsem si zahrál hodně.
Jak na vaše porážky reagovali fanoušci Oilers? Z minulé sezóny byli namlsaní účastí ve finále Stanley cupu a najednou taková bída.
Bylo to pro ně těžké. Ze začátku jsme vedli divizi, jenže pak jsme měli smůlu na zranění klíčových hráčů. Odešel Ryan Smyth, ale fanoušci na nás nezanevřeli. Pořád jich do haly chodilo dost.
Smyth byl ikonou Oilers, byl to ten zlom, kdy jste přišli o naděje zahrát si play-off?
Skvělý hráč, skvělý kluk. V Edmontonu hrál od osmnácti. Fanoušci z toho byli špatní, že šel jinam. Ale kdyby se na nás vykašlali, to by nebylo fér, zbylo nás tam ještě dvacet hráčů.
Při své první sezóně v NHL jste ale podle kouče MacTavishe odvedl dobrou práci, aspoň s něčím tedy můžete být spokojený.
Já byl rád, že mi dal šanci, podržel mě. Je mi jednadvacet, snažil jsem se, abych byl týmu co nejvíc platný.
Neměl jste potíže s tvrdostí hry v NHL? Párkrát jste se hodně těžce sbíral z ledu.
Rád si podržím puk a občas za to zaplatím. To je taková nováčkovská hloupost. Občas to bylo dost ošklivé, ale to je hokej. Příští rok musím hrát chytřeji. Ale pár hitů jsem taky rozdal, nenechám se jen mlátit.
V Česku se občas tvrdí, že mladší hokejisté ztrácejí respekt ke starším, jak je to v NHL?
Tam je to samozřejmost, panuje respekt ke starším a nikdo nám nemusí nic říkat.
