Článek
„Věřím, že složíme kvalitní tým, které bude hrát na šampionátu minimálně o medailu.“ Nad variantami, zda přijet na pondělní sraz do Liberce nebo se přidat k národnímu mužstvu až příští týden na tréninkovém kempu v Montrealu, neváhal. „Nebyl pro mne žádný důvod čekat na mužstvo v zámoří, navíc jsem si chtěl zařídit i nějaké věci doma a potkat po dlouhé době známé i rodinu.“
Zdravotně se cítí fit, bez potíží prošel i výstupní lékařskou prohlídkou v klubu. „Po 82 zápasech základní části musíte mít na těle různé šrámy, ale u mne nejsou tak vážné, abych o reprezentaci přišel. Chuť do hokeje mám velkou a jsem zvyklý mít docela protaženou sezónu, vždyť v posledních dvou letech jsme s Buffalem hráli o Stanley cup hodně dlouho. Letos ale nastal konec hodně brzy,“ přiznává Kotalík.
Sabres ztratili šanci na play-off v předposledním utkání základní části. „Bylo z toho v klubu dost veliké rozčarování. Sice jsme bojovali o postup do poslední chvíle, jenže před sezónou nám odešli klíčoví centři Drury a Brierre, kteří v podstatě nebyli nahrazeni. Nabízelo to příležitost mladým hráčům,jenže zůstala nevyužita,“ říká Kotalík, jenž má sice ještě na rok v Buffalu smlouvu, ale v duchu už počítá s možností změny dresu.
„V klubu se chystají velké změny. Já sice patřím mezi jeho služebně nejstarší hráče, ale dával jsem dost jasně najevo nespokojenost, že nemám pevně danou roli v mužstvu. Hodně se moje vytížení lišilo od toho, co mi slibovali, a tak čekám, že pokud dostanou příležitost, budou se mě možná chtít zbavit,“ uvažuje český útočník a posteskne si, že trenér Ruff málo využíval jeho předností.
Sloužil jako záplata
„Mám solidní střelu, jsem schopen dát gól, ale potřebuji k sobě kreativní spoluhráče. Jsem univerzální hráč, mohu nastupovat na obou křídlech i v pozici centra, ale potřebuji se udržet v trochu konzistentní lajně, aby moje hra byla efektivnější. Jenže u nás je zvykem hodně točit sestavou,“ říká s tím, že nejlépe se během sezónu cítil vedle elitních střelců Vaneka a Roye.
„S nimi jsem však hrál jen pár utkání, k dalšímu výtečnému útočníkovi Pominvillemu jsem se za celý rok nedostal a spíš jen tak putoval různými útoky a sloužil jako záplata. Za této situace považuji za úspěch, že jsem se už potřetí v NHL dostal přes hranici 20 gólů za sezónu,“ říká s tým, že se snažil i tak hrát maximálně pro tým.
„Při výraznějším vytížení a větším pochopení mohlo být těch mých branek určitě více než 23 a třeba by i přinesly mužstvu body, které nám pak chyběly do play-off,“ ohlíží se za sezónou v Buffalu během níž zažil i unikátní novoroční utkání pod širým nebem. „Byla to famózní věc, jeden z nejsilnějších zážitků kariéry.“
