Článek
„Dostal jsem se v Ufě do patové situace,“ přiznává s tím, že doplatil na nepřesně podané informace o postavení gólmanů v klubu. „Když jsem přicházel, řekli mi, že se podělím s Jeremenkem o porci zápasů, neboť Tarasov je dlouhodobě zraněn. Jenže on se záhy uzdravil a Jeremenko byl ustaven do pozice jasné jedničky,“ krčí rameny Hnilička, jenž od února tušil, že pozice trojky se nezbaví, ať dělá, co dělá.
Do ciziny už nechce
Poučení z ruské anabáze si vyvodil jasné: „Už nechci chodit do ciziny, budu hrát jen doma. V Rusku jsem byl navíc od ledna bez rodiny, protože prakticky celé play off jsme byli na báze. Starší z dcer Barunka navíc už chodí do první třídy, takže ani nemohla šidit školu, ale vůči rodině mám výčitky svědomí. Hokejové trápení se dá přežít, ale to osamění mě ničilo,“ říká Hnilička, jenž si nyní od manželky i dětí vyprosil souhlas, aby mohl být ještě měsíc pryč od rodinného krbu.
„Nejen proto, že mám málo odchytáno, ale i z tohoto osobního důvodu jsem hodně přemýšlel, jestli se vůbec připojit k reprezentaci. Nakonec jsem to vzal tak, že je to pro mne možná poslední sezóna v národním týmu a přišlo mi škoda vzdát ji předčasně,“ přiznává 34letý Hnilička s tím, že mu k pozitivnímu rozhodnutí pomohla důvěra reprezentačního trenéra Hadamczika.
„Domluvili jsme se, že v Liberci budu chytat proti Švédům a pak ještě minimálně jedno utkání. Do branky se těším, i když to pro mne může být dost těžké. Uvidíme, jak budu vypadat v zápase, protože jsem od 7. března nechytal, ale trénoval jsem zodpovědně a doufám, že se do rytmu rychle dostanu,“ přiznává Hnilička.
Ve chvílích, kdy Vokounovu účast na MS vážně ohrožuje jeho kýla, může být na mistrovství v Quebeku gólmanem číslo jedna. „Jsem připraven tam hrát i zůstat na pozici druhého gólmana, ale byla by obrovská škoda pro tým, kdybychom nemohli Vokouna využít. Já počítal, že na šampionát pojede, ale jestliže není zdravotně v pořádku, záleží teď na tom, kdy a jak se dá do kupy,“ říká trojnásobný mistr světa.
