Článek
„Poprvé jsme hráli na tak malém hřišti a pro hráče je to najednou něco jiného. Čekali jsme, co to s nimi udělá,“ řekl po zápase trenér Alois Hadamczik. „Je to těžší, odehraje se spousta osobních soubojů a na herní kombinace není moc prostoru, protože najednou máte před sebou soupeře. Jde o zvyk, abysme si to osahali a přizpůsobili se,“ uvědomoval si pardubický útočník Tomáš Rolinek.
Hráči ze zámoří se na úzké ledové ploše cítili v pohodě, spíše je překvapilo posuzování zákroků evropskými rozhodčími. „Zaskočilo mě, co všechno rozhodčí pouštěli. Řada podobných zákroků se v NHL píská,“ divil se Aleš Kotalík, jemuž seděla tvrdá hra Švédů. „Já jsem na fyzickou hru zvyklý, vyhovuje mi.“ To subtilnější Rolinek si užil svoje. „V první třetině nás Švédové rozvěšovali po mantinelech, obdržel jsem hodně ran. Ale ani my jsme se pak nenechali zahanbit,“ řekl hráč, jenž se podílel na dvou gólech českého týmu.
„Viděli jsme, že jejich gólman hodně vyráží puky, tak jsme se snažili chodit do bezprostřední blízkosti brány. První polovina zápasu byla super,“ popsal úsek, ve kterém si připsal gól a asistenci. V dalším průběhu je mohly mrzet jen dvě přesilovky pět na tři. „Chybí nám ještě větší sehranost. Při té první jsme měli pár dobrých střel, při druhé jsme soupeři trochu dovolili si nás rozebrat. Poučili jsme se a příště to snad bude lepší,“ sliboval obránce Filip Kuba, jenž v úplném závěru trefil prázdnou branku a stanovil definitivní účet zápasu.
„U nás v třetině byl odražený puk a protože jsem neviděl, kde Švédové přesně stojí, chtěl jsem ho napálit co největší silou. A dopadlo to tak, že se to odrazilo do brány. Asi tak před třemi nebo čtyřmi lety se mi takhle povedlo dát gól Vokounovi v Nashvillu. Vystřelil jsem na plexisklo a on vyjel do rohu, kam čekal, že to poletí, jenže se to odrazilo do brány,“ usmíval se urostlý bek Tampy Bay.
