Článek
„Každý zápas s nimi byl plný emocí, oni byli absolutní špičkou a brzy se z nich stala takřka neporazitelná mašina. Šlo nejen o velké sportovní bitvy, které rozhodovaly o tom, jakou medaili přivezeme, ale bylo také znát, že nejen my, ale i fanoušci vnímají duely víc než prestižně,“ říká bývalý obránce Josef Horešovský.
Československo svedlo se SSSR hodně památných bitev, první ze 169 vzájemných zápasů se hrál v únoru 1954 v Moskvě. Skalp sborné na vrcholné akci získal národní tým ale teprve v roce 1961 při MS v Ženevě a na další výhru nad tehdejším suverénem čekal sedm let do olympiády v Grenoblu.
| Nejslavnější výhry nad SSSR |
| 5:4 v únoru 1968 na olympiádě v Grenoblu. Mužstvo nahecované kapitánem Golonkou zkusilo vyvést favorita z rytmu ještě před úvodním buly stížností na chybějící kryty patek bruslí, což sovětský trenér Tarasov označil za zrádné jednání. |
| 2:0 a 4:3 v března 1969 na MS ve Stockholmu. Hokejisté státu, jehož armáda od srpna předchozího roku okupovala Československo, byli opakovaně poraženi. Dohrou byly incident u pražské kanceláře Aeroflotu a vyhazov televizního komentátora Váchy, jenž v euforii přál fanouškům, ať si tu výhru užijí. |
| 4:3 v květnu 1977 na MS ve Vídni. Čtyři góly během úvodních jednadvaceti minut položily základ vítězství národního mužstva, které přečkalo i drtivý tlak Sovětů v závěru a vykročilo tak za obhajobou zlatých medailí. |
| 2:1 v dubnu 1985 na MS v Praze. Sedm let na mistrovství světa neporažená sborná našla přemožitele až na ledě Sportovní haly v Holešovicích, nezapomenutelný je pád brankáře Myškina proti najíždějícímu Růžičkovi, po němž se reprezentanti ujali vedení. |
Kapitán Golonka, proslulý kulišárnami vůči velkému rivalovi, tam pak po výhře 5:4 s uchem položeným na led poslouchal, zda Sovětský svaz nezastavil přívody ropy, nebo po gólu předvedl pantomimickou etudu na housle před střídačkou. „Bylo to vítězství nad celkem, který působil neporazitelně, a ten výsledek byl splněným snem nás všech na ledě,“ vzpomíná autor vítězné branky Jaroslav Jiřík.
Nikdo v tu chvíli netušil, že ještě v témže roce dojde k okupaci, po ní utkání se Sovětským svazem získala až politický rozměr, především dvě březnová vítězství při šampionátu ve Stockholmu. V 70. letech se dokonce podařilo sbornou opakovaně obrat o titul mistra světa. „Sesadit Sověty hned třikrát v úseku šesti let z trůnu se nikdy nikomu jinému nepovedlo. Do každého zápasu s nimi jsme šli hodně namotivovaní. Pořád se mluvilo o tom, že mají o hodně silnější mužstvo, takže my si nechtěli udělat ostudu a nechat se semlít tím ruským kolem, jak jsme říkali,“ líčí trojnásobný mistr světa ze 70. let Vladimír Martinec.
Často měly souboje hodně hořkou tečku
„Sověty se vyplácelo vyvést z koncentrace, trochu je pošťouchnout. Účinný byl s nimi i souboj o dresy, oni hodně lpěli na tom, aby mohli hrát v těch červených,“ vzpomíná bývalý reprezentační trenér Karel Gut. Poslední slavná výhra nad tehdejším Sovětským svazem přišla v roce 1985 při domácím MS v Praze.
Často měly ale souboje se Sověty i hodně hořkou tečku. „Nejvíc asi bolela prohra 1:3 na MS v Praze, kde chyběl jediný gól k naplnění zlatého hattricku. Navíc tam byl ten sporný moment. Dodnes jsem přesvědčen, že jsme dostali puk za brankovou čáru, ale tehdy se nedalo použít video a americký sudí gól neuznal,“ lituje Martinec, jenž zažil o rok později i debakl 1:11 na moskevském šampionátu. „Tam nám nevyšlo vůbec nic, já k tomu tehdy hrál ještě s bolavým kolenem.“ Úplně poslední souboj Československa se Sovětským svazem se hrál v roce 1991 a po změně režimu v obou státech už neměl tak vypjatou atmosféru.
