Článek
„Půl roku jsme měli neskutečnou fazónu, forma se nás držela jako klíště,“ řekla bývalá opora národního týmu Vladimír Martinec. Už při zimní olympiádě mužstvo trenérů Karla Guta a Jána Staršího předvedlo, že tento rok bude v jeho režii. Ačkoli sestavu krutě decimovala chřipková epidemie a některé zápasy dohrávalo 13 hráčů, ačkoli byl kvůli údajnému dopingu Františka Pospíšila kontumován zápas s Polskem, chybělo v zápase se Sovětským svazem jen pět minut, aby se naše mužstvo mohlo honosit titulem olympijských vítězů. „Sudí nám nesmyslně vyloučil hráče a v oslabení jsme dostali gól. Když si na to vzpomenu, tak mě to ještě dnes zamrzí,“ prohlásil Martinec.
Reparát ale se spoluhráči zvládli na jedničku. Na dubnovém MS v Katovicích ztratili jediný bod v duelu se Sověty. Ti předtím senzačně podlehli Polákům, které přitom československé mužstvo spláchlo 12:0…
Základem skvělých výsledků byla výborná parta, nad kterou bděli ostražití trenéři. „Gut byl takový rozvážný kouč, Jáno Starší zase výbušnější povaha,“ vzpomínal ostrostřelec Milan Nový. „Ale disciplína být musela a taky byla. Po zápase nám povolili jedno pivo a šup na kutě,“ řekl Martinec. I když... „Jednou jsme rozčílili i pana Guta. Byli jsme na dlouhém soustředění v Tatrách, tak jsme vyrazili na víno. No a trenéři se toho nějak domákli,“ usmíval se Nový.
Skvělým vyvrcholením výjimečného období byl premiérový ročník Kanadského poháru, kde československé mužstvo předvedlo, že má i na zámořské profesionály. „Kanada nás sice ve finále porazila, ale od té doby nás už začala uznávat,“ připomněl průkopnickou roli tehdejšího mužstva Martinec.
