Článek
Vnímáte návrat na reprezentační střídačku jako určité zadostiučinění?
Reprezentace je úplně největší pocta, které se může trenér dočkat. Nebojím se té práce a nestydím se to říkat nahlas. Věřte mi ale, že jsem před tím pondělním jednáním výkonného výboru dokázal být nad věcí. Volbu beru jako ocenění mé práce i vyslovení důvěry a už jsem trochu netrpělivý, jak a čím začnu.
Jaký tedy bude váš první krok ve funkci?
Už řeším složení realizačního týmu. Bavím se o tom i s lidmi z vedení svazu, poslouchám jejich názory a utvářím si nějakou představu. Reprezentační trenér musí umět komunikovat, a ne bouchat do stolu, že vše bude podle něj. Rád bych se ještě během léta potkal s určitými hráči a nastínil jim, jak by mohla reprezentace fungovat.
Vyrazíte se podívat i na květnové mistrovství světa do Německa?
Určitě pojedu, ale nebudu se tam nikomu plést, spíš chci jen tak pozorovat.
Zužitkujete předchozí zkušenosti u národního týmu?
Samozřejmě že mně ty tři roky hodně daly, veškeré dřívější zkušenosti určitě využiju. Každý trenér udělá dobré věci i chyby a jde jen o to, co si z toho vezme.
Jaké jste si vyvodil závěry?
Snad jsem veřejnost přesvědčil, že ač jsem nehrál hokej na vrcholové úrovni, mohu vést reprezentaci a jsem třeba pyšný na to, že se mi v předchozím působení povedlo do týmu zapracovat takové borce jako Plekance, Rolinka, Krejčího či Fleischmanna. Rád bych objevil i další.
Česko už ale čeká čtyři roky na medaili z velké akce, kudy z té krize ven?
U mládeže je to horší, ale u dospělých bych ještě nemluvil o krizi. Vidím pořád hodně dobrých hráčů, trenér národního týmu má povinnost dát jim šanci.
Necítíte ale tlak výsledků?
Trenér reprezentace se u nás hodnotí jen podle výsledků, na ty fanoušci čekají. U národního týmu máte šanci vybrat si podle kvality hráče, s nimiž budete pracovat, i když pro mistrovství světa vás trochu omezuje dění v play off NHL. Budu se i přesto snažit poskládat co nejlepší tým a dostat z hráčů maximum.
Jenže co s tím, když se zase sejde spousta omluvenek?
Hráči mají i právo na omluvenku, když jsou unavení, a většinou za tím nestojí kouč. Oni tolik neřeší, kdo nároďák vede, prostě buď jedou, nebo nejedou. Všichni v kabině ale potřebují jasně slyšet, co od nich čekáte, a trenér zase musí vnímat myšlení hráčů i působit na ně. Chci do hry národního mužstva dostat emoce i týmovou soudržnost, a když k tomu přidáme góly, můžeme z těch bitev vycházet zase vítězně.
