Článek
Jak jste reagovali, když jste zjistili, že si spolu zahrajete v reprezentaci?
Ivan: Je to poměrně nevídaná záležitost a pro nás oba dost nečekaná. U bráchy se to dalo čekat, protože už patří k pilířům a tahounům reprezentace. Tam to tedy bylo jasné. U mě to bylo obrovské a hodně příjemné překvapení.Karel: Věděl jsem, že brácha hraje dobře, že má dobrou formu. Trošku jsem doufal, že by se takový typ důrazného hráče mohl nároďaku hodit. Navíc leváků nikdy moc není.
Teď už jen chybí, abyste se v jednom mužstvu potkali i s nejmladším bratrem Tomášem…
I: Byli bychom za to rádi, ale v reprezentaci to asi nevyjde. Vždyť my jsme si s Karlem nemysleli, že by se to povedlo nám. Stačilo by klidně na klubové úrovni, ale zatím se to moc nevyvíjí. My s bráchou stárneme, zatímco ten mladší to má ještě celé před sebou.
Vy jste si, Ivane, proti nejmladšímu bratrovi letos zahrál, když váš Zlín nastoupil proti Plzni. Jaké to bylo?
I: Zvláštní. Bylo to něco jiného, než když jsem v Americe nastoupil za Tampu proti Karlově Ottawě. To jsme se tomu spíš smáli a přišlo nám to vtipné. Teď jsem si hlavně přál, aby se Tomášovi zápas hlavně povedl. Byl jsem za něj nervózní.
Jak reagovali rodiče, když se dozvěděli, že se potkáte v reprezentaci?
I: Pro ně je to největší zadostiučinění a zahřeje je to u srdíčka. Vždyť kolik toho oni kvůli naší kariéře museli obětovat… Jsem za ně strašně rád, že se potkáme zrovna v národním týmu.
Přijedou se do Českých Budějovic podívat na čtvrteční zápas se Švédy?
I: Maminka asi ne, hokeje už má někdy plné zuby a nerada na něj chodí. Když se někam nachomýtne, většinou se tam přihodí nějaké zranění. Proto je pověrčivá a spíš to bude sledovat z křesla u televize.
Ivane, jakou očekáváte v národním týmu roli? Do reprezentace se přeci jen vracíte po delší době…
I: Ještě nevím, uvidíme po poradách a trénincích. Každopádně přijmu jakoukoliv roli, nebudu si vybírat. Jsem rád, že tu můžu být.
Jaké ve vás převládají pocity?
I: Hlavně pocit spokojenosti a štěstí. Když se totiž podívám na soupisku, uvědomuji si, že je kvalitní a nebylo lehké se sem dostat.
Karle, vaše Jaroslavl se drží v popředí KHL, přesto byl v minulém týdnu odvolán finský trenér Suikkanen. Bylo to pro vás překvapení?
K: Když nám vedení řeklo, že odvolává trenéra, byl to šok. Sice jsme prohráli dva zápasy za sebou, pořád jsme ale byli na druhém místě v konferenci.
Teď střídačce šéfuje Vladimír Vůjtek…
K: To byl další šok, tentokrát příjemný. V Jaroslavli už dříve trénoval, dvakrát s ní dokonce vyhrál titul (v letech 2002 a2003), takže tam má velké jméno. Je vidět, že ho všichni poslouchají a berou jako autoritu.
Českým hokejistům se v KHL mimořádně daří. Lukáš Kašpar vévodí tabulce střelců a je druhý v kanadském bodování, vysoko je i Roman Červenka. Do toho vy vedete produktivitu obránců. Je to hodně potěšující fakt?
K: Určitě. Možná je to i kvůli tomu, jak se nám dařilo na mistrovství v Německu. Kluci dostávají víc šancí a hrají opravdu výborně. Je to moc příjemné.
