Hlavní obsah

Olesz: Nevšední noc jsem si užil a šel spát v pět

PRAHA

Rostislav Olesz byl jednou z největších opor české reprezentace na do 20 let na mistrovství světa ve Spojených státech. Útočník Sparty se výrazně podílel na zisku bronzových medailí a se spoluhráči oslavoval dlouho do noci. V rozhovoru pro deník Právo mimojiné popsal své pocity ze šampionátu a další hokejové plány.

Článek

Prozradíte nejsilnější zážitek z mistrovství světa dvacetiletých? Chvíle absolutního štěstí bezprostředně po vítězné bitvě o bronz s domácími Američany se snad ani nedají popsat, stejně jako pocity při hymně s bronzem na krku. Přivezl jsem si také hodně fotek, přítelkyně mi vede kroniku, takže bude na co vzpomínat.

Jak moc těší, že jste se na MS i vy osobně prosadil střelecky a dal šest gólů? Výtečně jsme si vyhověli s centrem Vránou, který je perfektní bruslař i technik a umí rozdat puk. Podstatné ale bylo, aby vyhrávalo mužstvo a zajímal mě jen jeho úspěch, a ne to, jak si stojím v kanadském bodování. Snažil jsem se pomáhat všemi způsoby, nejen brankami, ale také bráněním a třeba i padnutím do střely. Hrozně mě naštvalo, že jsem kvůli zraněné ruce nedohrál zápas o bronz.

Stát jen bezradně na střídačce, to pro vás byla nejtěžší chvíle na šampionátu? Zřejmě ano, ale psychicky náročný mi i z ledu přišel zápas se Švýcary ve skupině, který jsme museli vyhrát pro zajištění postupu. Po něm jsem se uklidnil a dařilo se nejen mně předvádět stále lepší hokej. Jen první polovinu semifinálového zápasu proti Kanadě jsme byli málo aktivní. Cením si ale dvou výher nad Američany v jejich prostředí.

Na ledě jste byl tahounem mužstva, jak to bylo při oslavách? Snažil jsem se zase nezklamat. Oslavy byly fajn a rozhodně ne jen s coca-colou. Šel jsem si lehnout v pět ráno, asi jako poslední. Nechtělo se mi spát, ještě jsme povídali u doktora na pokoji, prostě jsem tu nevšední noc maximálně vychutnával. Léčení ruky lékaři odhadli na týden, využiji toho k regeneraci po turnaji a pak se musím prosadit v nabité sestavě Sparty, jejíž úspěchy na Spengler cupu jsem sledoval z internetu.

Cítíte už nyní vzácnost medaile, na níž Česko v této věkové kategorii čekalo čtyři roky? Postupně mi to dochází. Hrál jsem na šampionátu životní zápasy, přineslo to parádní úspěch. Připadá mi jen trochu srandovní, že nás domů dorazilo jen pár, kluci ze zámoří mají ale povinnosti v klubech. Pro mne teď přichází zlom a vím, že musím udělat důležitý krok do dalšího hokejového života.

Reklama

Související témata: